Name: 3rd Subscription Concert
Start: 2023-10-11T00:00:00.000Z
End: 2023-10-11T00:00:00.000Z
Location: Obecní dům (Municipal House)

Organization

Admin

Czech National Symphony Orchestra

Дирижер

Marcello Rota

Хормейстер

Petr Fiala

Певец

Сопрано

Erika Grimaldi

Тенор

Piero Pretti

Меццо-сопрано

Elena Belfiore

Бас

Alessio Cacciamani

Orchestra

Others

Chœur Philharmonique Tchèque de Brno

3rd Subscription Concert

Прага

Чехия

Obecní dům (Municipal House)

Smetana hall

3rd Subscription Concert: Messa da Requiem Verdi

Public

Реквием

Одобрено

taly’s most celebrated composer Giuseppe Verdi (1813-1901) lived a long and drama packed life; after all it was a time of revolution in Italy and he did not shy away from getting involved. His extensive operatic works likely make him the most widely performed composer on global stages. Writing his first opera (Oberto) at 26 years of age, he soon became a highly celebrated composer. Who isn’t familiar with Nabucco, Rigoletto, Troubadour, La Traviata, Un ballo in maschera, la forza del destino, Aida, Les vêpres siciliennes? This, as historians like to recall, was the same man who was refused admission by the Milan Conservatory owing to a lack of talent. And fans may also remember that after his death (January 27, 1901), the acclaimed Italian conductor Arturo Toscanini paid tribute to him in Milan's La Scala with a wonderful concert in front of the royal family, who along with the audience, rose to sing the world’s most famous chorus together with the choir "Va, pensiero".

The enormously melodious music, and the fact that the composer perfectly understood the demands of his singers, make Verdi’s operas highly popular and sought after. He chose  such dramatic librettos, which reflected the zeitgest in the country, while he also admired heroes who “lead by the heart”. Requiem was written in memory of the poet and playwright, Alessandro Manzoni, whose work Verdi greatly admired. The funeral mass was played in the church of San Marco in Milan to mark the first anniversary of the poet’s death on 22nd May 1874. Verdi conducted and Tereza Stolz sang the soprano part. Other performances followed in Milan, Paris, London, and Vienna. In 1876 Requiem was also performed at The German Theatre in Prague.

The funeral mass is split up in the same way as a traditional ritual ceremony with the exception of placing the Requiem before the Kyrie, followed by the Dies irae, which paints an apocalyptic picture of doom. It is in this part of the work, where Verdi’s dramatic force is shown in its full glory: assailing, predatory music, allowing us to ingest the fumes and fire, catastrophe and fear, which at once also spells out a big warning for all evil-doers. Other parts (Sanctus and Libera me) however point to the composer's compositional mastery of fugue. The esprit of the choir excels at the end of Dies irae and in Lacrymosa, reminding us of what we know so well from Verdi's operas.

English

Nejslavnější italský skladatel Giuseppe Verdi (1813-1901) prožil dlouhý život plný dramatických změn. Žil ostatně v době revoluční a neváhal se do ní aktivně zapojit. Svým obsáhlým operním dílem je asi nejhranějším skladatelem předních světových scén. S první operou (Oberto) se uplatnil ve svých 26 letech a brzy se stal velice proslulým autorem. Kdo by neznal opery Nabucco, Rigoletto, Trubadúr, La Traviata, Maškarní ples, Síla osudu, Aida, Sicilské nešpory... Když se řekne Verdi, historikové připomenou, že právě tohoto člověka odmítla přijmout milánská konzervatoř pro nedostatek talentu. A milovník hudby si možná vzpomene, že po jeho smrti (27. 1. 1901) mu slavný italský dirigent Arturo Toscanini složil hold v milánské La Scale nádherným koncertem před zraky královské rodiny, která také povstala, aby společně se sborem a diváky zazpívala nejslavnější sbor světa „Va, pensiero“. 

Verdiho hudba je nesmírně melodická, dokonale rozuměl požadavkům pěvců, proto jsou jeho opery tolik oblíbeny a vyhledávány. Volil dramatická libreta, která nejednou hovořila k aktuální situaci v zemi, měl rád hrdiny „jimž rozkazuje srdce“.
Mimo operní tvorby patří k jeho největším skladbám Requiem. V roce 1873 zemřel básník a dramatik Alessandro Manzoni, jehož díla Verdi velice uctíval, a rozhodl se k prvnímu výročí spisovatelovy smrti vytvořit Requiem. Tato smuteční mše za zemřelé se pak skutečně hrála 22. 5. 1874 v milánském kostele San Marco. Verdi dirigoval a sopránový part zpívala Tereza Stolzová. Následovala další provedení v Miláně, Paříži, Londýně a ve Vídni. V Praze zazněla poprvé v lednu 1876 na koncertě v Německém divadle. Smuteční mše se člení jako tradiční rituální mše, pouze úvodní část místo Kyrie exponuje Requiem, a apokalyptickým obrazem je pasáž Dies irae (Dny hněvu), líčící poslední soud. Právě v tomto oddílu se naplno projeví dramatik Verdi: je to hudba útočná, dravá, cítíme dým a plameny, katastrofu a hrůzu, velké varování pro všechny hříšníky. Najdeme ovšem i další plochy, dokazující skladatelovo kompoziční mistrovství fugy, v části Sanctus a Libera me.
Strhující zůstávají, stejně jako v operách, sborové partie, například na konci Dies irae a v Lacrimosa. Takto bychom mohli postupovat od jedné části ke druhé, stranou však nesmí zůstat hlavní smysl díla: uctění velkého člověka, zbožný postoj ke smrti plný pokory i strachu, úcta před majestátem končícího života.

čeština

Участие в выступлениях (Исполнители и постановщики )

Исполнители

Постановочная труппа

Ансамбль