The Cunning Little Vixen by Janáček, Nuo (2018/2018), Režisierius Jana Andělová Pletichová, Dirigentas Marek Šedivý, Slezské divadlo, Opava, Czech Republic

„Je dobré nikoliv pouze žít, nýbrž dobře žít.“ (Seneca) Opera o zvířatech a lidech, o touze, zklamání i moudrém smíření s věčnou přírodou. Leoš Janáček vytvořil operu o věčném koloběhu života, o touze, zklamání lidí a zvířátek, jejichž osudy se vzájemně prolínají v úsměvných, komických i tragických situacích na prahu své sedmdesátky. Námět našel v povídkách Rudolfa Těsnohlídka. Další inspirací byla jeho pozdní láska k mladé Kamile Stösslové. Tato geniální opera oslovuje vtipem, hravostí, emocemi, myšlenkovou hloubkou i životní filosofií široké spektrum publika na mnoha tuzemských i zahraničních operních domech. Redakce Lidových novin v Brně se rozhodla pravidelně přinášet svým čtenářům kreslené obrázky s vtipným textem. Mezi oslovenými malíři byl i Stanislav Lolek (1873–1936), velký milovník přírody a původní profesí myslivec. Redaktor Bohumil Markalous objevil na návštěvě u Lolka kresby o zuřivém myslivci se zježenými vousy a prohnané lišce. Šéfredaktorovi Arnoštu Heinrichovi se obrázky líbily a pověřil spisovatele Rudolfa Těsnohlídka (1882–1928), aby k nim napsal doprovodné texty. Seriál Liška Bystrouška (původně se měla jmenovat Bystronožka, ale sazeč v tiskárně se spletl) vycházel v Lidových novinách od dubna do června 1920 čtyřikrát nebo pětkrát týdně. Brzy získal oblibu širokého publika a vyšel posléze i jako samostatná knížka. Domácnost u Janáčků patřila k pravidelným čtenářům Lidových novin a skladatele kreslené příběhy zaujaly na popud hospodyně. O prázdninách roku 1921 si začal dělat náčrt scénáře nové opery o Bystroušce a pracovat na libretu. Z původních dvaceti tří kapitol seriálu jich vybral deset, zdůraznil svět zvířat a zmenšil množství vystupujících lidských postav a některé sloučil v jednu. Těsnohlídkovo vyprávění končí svatbou Bystroušky a Zlatohřbítka. Janáček v příběhu pokračoval dál – Bystrouška v opeře prožije celý život a nakonec umírá. Také Revírník si na základě příběhu lišky v lese rekapituluje svůj život a cítíme jakési ztotožnění Janáčka s katarzí opery v oslavě života, který končí smrtí podle zákona přírody. Přípravy na komponování opery zahrnovaly i důkladné studium o životě lišek: Janáček si nechal od svého přítele, statkáře Ludvíka Junga z Hukvald, poslat zprávu o tom, kdy lišky dospívají, kolik mívají liščat, jak dlouho jsou březí a jak často vrhnou mladé. Při pobytech v Hukvaldech skladatel často vyrážel do lesa s hajným Sládkem, který vystopoval liščí doupě, a společně pozorovali skotačící mladé lišky. Příhody lišky Bystroušky měly světovou premiéru v brněnském divadle 6. listopadu 1924. Hudebního nastudování se ujal velký propagátor Janáčkova díla, tehdejší šéf opery, dirigent František Neumann. Režie byla svěřena mladému režisérovi Otakaru Zítkovi a výtvarníkem se stal malíř Eduard Milén. Příhody lišky Bystroušky patří k Janáčkovým nejlyričtějším a nejmelodičtějším operám. Prolínání světa lidí a zvířat přináší filozofii o koloběhu života přírody, které jsme součástí, pohled na vztah muže a ženy s prvky lyriky, humoru a ironie.