„Manon je hrdinka, které věřím, a proto si nemůže nezískat srdce publika. Proč by o Manon nemohly vzniknout dvě opery? Žena jako Manon může mít více než jednoho milence. Massenet ji cítí jako Francouz, s pudrem a menuety. Já ji budu cítit jako Ital, se zoufalou vášní,“ prohlásil odhodlaně Puccini, když se mu jeho nakladatel snažil rozmluvit komponování opery na již zhudebněný námět. A dobře udělal, protože Manon Lescaut od svého uvedení v Turíně roku 1893 patří k jeho velkým úspěchům. Co slíbil, to dodržel a nabídl svému publiku vášeň, zoufalství a naději, která překoná i tragický konec hlavní hrdinky. Láska přece nikdy nezemře.
U náš je Manon známá především díky krásně poetickému zpracování Vítězslava Nezvala, Pucciniho opera ale vychází z původního francouzského románu abbé Antoine-Françoise Prévosta d’Exiles, který vyšel z roce 1731 v Paříži. Ale rozmarná Manon je žena všech století a díky své literární a i činoherně zpracované předloze je jistě tou pravou pro kmenového režiséra činohry NdB Štěpána Pácla na jeho první cestě do světa opery.