Koncertní provedení mimořádně dlouhé opery Tristan a Isolda, rozvržené rozhlasovými symfoniky postupně do tří sezon, spěje ve třetím dějství k vrcholu. Zraněného rytíře Tristana drží při životě jen touha po setkání s Isoldou. Když za ním konečně připluje, Tristan jí umírá v náručí. Na další lodi se blíží král Marke, který se už nechce mstít, protože se dozvěděl o kouzelném nápoji lásky a chápe, že milenci, kteří ho zradili, byli nevinní. Vše je ale marné, steskem umírá nakonec i Isolda. Richard Wagner se inspiroval středověkým eposem vycházejícím z keltské pověsti. K mimořádné umělecké atmosféře díla přispěly i jeho vlastní prožitky – měl milostnou aféru s nadanou literátkou Mathildou Wesendonckovou, manželkou svého mecenáše, ušlechtilou, inteligentní a krásnou ženou. V inspirujícím přátelství prožíval skladatel souznění duší a nenaplněnou lásku. A právě v nadčasový symbol takového citu přebásnil i dávný milostný příběh. Wagnerova opojná hudba, koncipovaná ve velkých plochách a protkaná příznačnými motivy, pověstná nekonečnými melodiemi a podmanivým kouzlem, dodává jeho operám na výlučnosti. A tím, že přišel s koncepcí jednoty básnického slova, hudby, scénografie a herectví, zanechal natolik mimořádnou stopu, že je vnímán jako zásadní reformátor romantické opery. Tristan a Isolda má mezi jeho třinácti jevištními díly mimořádnou pozici.