Past Production Reviews
8"Some members of the ensemble are quarantining, fortunately we have alternations for solo roles. Covid cannot be planned, and yet even in this situation, all participants work hard, "inform the audience representatives of the Silesian Theater. The production was prepared by a team consisting of the head of the opera and conductor Vojtěch Spurný, conductor Alena Jelínková, director Jana Andělová Pletichová, costume designer Michaela Savovová, choirmaster Kremena Pešakov and choreographer Martin Tomsa. The main roles will be performed by Pavel Klečka, Alexander Vovk, Barbora Čechová, Lucie Kaňková, Viktor Bezkorovainyi, Juraj Nociar, Michael Kubečka, Jiří Přibyl, Dalibor Hrda, Petr Urbánek, Hana Dobešová, Dominika Škrabalová and others.
Myšlenkové poselství opery Giuseppe Verdiho Nabucco je natolik silné, že dokáže překonat všechny náboženské ideologie a staví do popředí jednu jedinou touhu – touhu po svobodě. Tu ztělesňuje v opeře sborový zpěv, který se stal neoficiální, zato nepopiratelnou hymnou nejen Itálie, která tehdy bojovala za sjednocení a samostatný stát, ale jakéhokoli národa, který se ocitl ve fyzické či duchovní nesvobodě. „Va, pensiero, sull´ali dorate…“ – tedy „Leť, myšlenko, na zlatých křídlech…“ je sbor, který se ve vypjaté společenské atmosféře často uprostřed opery opakuje. Tentokrát tomu tak nebylo, neboť vánoční atmosféra neinspiruje k odporu. Sbor naopak tišil duši a vháněl slzy do očí. Ano, všichni potřebujeme sounáležitost a klidné zázemí – i o tom tohle sborové číslo vypovídá. Opera Nabucco je první Verdiho operou, která měla úspěch. Mladého skladatele, který po prvním neúspěchu „hodil flintu do žita“ a již „bolestínsky“ nechtěl komponovat, nastartovala k dalším operám, které burcovaly duši národa. Ale už žádná nenesla takový duchovní náboj. Židé, vizionářský národ, který se musel od roku 587 před naším letopočtem vyrovnávat nejen se ztrátou výjimečného chrámu, ale i se ztrátou svobody a vlasti, byli konfrontováni s jinou kulturou. Nebukadnesar II., dobyvačný novobabylonský král, si podmanil nejen Judsko, ale válčil i s Arábií a Egyptem. Libreto je dílem italského básníka Temistocla Soleryho, jehož otec byl lombardský advokát, který byl uvězněn na brněnském Špilberku jako buřič. Syn zdědil jeho temperament a vedl dobrodružný život, při kterém stačil Verdimu napsat i několik libret k dalším operám. Inscenace opery Nabucco si brzy podmanila svět duchovním poselstvím a vydobyla si oblibu u diváků. V Olomouci operu poprvé uvedlo německé divadlo v roce 1844 a následně opět v roce 1855. Další uvedení, které dirigoval František Preisler, čekalo až do roku 1964. Na jeviště se do Olomouce opět vrátila opera 17. prosince 1989, což znamená, že se připravovala v revoluční době. Dirigentem byl Reginald Kefer, režisérem Martin Dubovic a scénu tvořil legendární olomoucký scénárista architekt Jiří Procházka, který se premiéry nedožil. Poslední inscenace byla uvedena v olomoucké opeře opět v čase předvánočním, 17. prosince 2004 v režii Michaela Taranta a dirigoval Miloslav Oswald. Premiéra 17. prosince 2021 je proto poněkud symbolická. Tentokrát se před orchestr postavil dirigent Petr Šumník a režie se ujala olomoucká rodačka působící v opavské opeře, Jana Pletichová Andělová. Akcentovala základní kontrasty, které používá jednoznačně, nepracuje s nimi jako se symboly, ale jako s historickými artefakty. Je to střet duchovní a násilnické civilizace, ze které vychází vítězně ta duchovně silnější. Giuseppe Verdi: Nabucco, Moravské divadlo Olomouc (zdroj Moravské divadlo Olomouc) Režisérka se s úctou sklonila před géniem Verdiho a jevištními prostředky podtrhuje děj opery. V tom jí úspěšně pomáhá scéna Jaroslava Milfajta, která je jednoduchá a historicky výmluvná. Na scéně vytváří Zeď nářků, následně vyrůstá babylonská věž z pálených cihel. Palác znázorní obrovská rudá látka visící z provaziště v centru jeviště. Symbolem Babylónie je okřídlené kolo visící nad jevištěm, symbolem Židů je obrovský sedmiramenný svícen menora. Kostýmy Michaely Savovové jsou jednoduché, náznakově historizující a slušivé. Zejména židovské ženy a dívky v bílém působí půvabně, babylonští vojáci jsou jen v lehkých modrých trikotech. Dvě královské dcery mají slušivé šaty, i když Abigail je zvýrazněna náznakovým brněním. Ani Nabucco nepůsobí jako monstrum, i když je v kožené vojenské suknici. Kostýmy postavy zlidšťují a jejich konání se i proto zdá být uvěřitelné. Jana Pletichová Andělová dává prostor pěvcům pro jejich pohybové a herecké vyjádření a na scéně vytváří živé obrazy, které jsou výtvarně efektní a vykreslují scénu. Využívá davových efektů ataky na diváka prostřednictvím ansámblových akcí na forbíně, což pomáhá pěvcům k lepší slyšitelnosti a sboru ke kompaktnosti zvuku. Sborové scény jsou mohutné a silné, podle programu je využit operní a operetní sbor připravovaný sbormistryní Lubomírou Hellovou. Její práce nebyla jistě jednoduchá. Síla sborového zpěvu spočívá v jeho sezpívanosti a v několikaleté neúprosně cizelované práci. Přes to, že sborové části všechny vyzněly velmi přesvědčivě, cvičené ucho přece jen rozpoznalo, že ne všechny hlasy mají čistý témbr a že ne všichni mají přesnou techniku, dikci a intonaci, i když nikomu nelze upřít přísné soustředění a cílevědomé úsilí. Orchestr pod vedením dirigenta Petra Šumníka zněl precizně a výrazně. Plně zněly zejména dechové sekce, smyčcové nástroje měly menší možnost se prosadit. Opera je přece jen postavená na úderných a pochodových leitmotivech, což v celkovém vyznění působilo efektně. Sólové uplatnění zde našla a plně využila violoncella (spolu s árií Zachariáše) a flétny. Orchestr hrál s plným nasazením a s přesvědčivým výrazem. Pěvecké výkony byly obdivuhodné a obsazení opery bylo pěvecky vyvážené. Titulní roli Nabucca zpíval barytonista Martin Bárta (alternuje Jakub Tolaš). Dal roli veškerou vůli a pevnost hlasu, který dokázal po celou dobu udržet v plné znělosti a ve výrazu. V obrazech královy nemoci, kdy vzpomíná a lituje své dcery, dokázal dát hlasu měkkost i dynamické odstíny. Je silným a energickým králem, vědomým si své moci. Abigail zpívala Iveta Jiříková (alternace Radoslava Müller), která v roli uplatnila plný a vyzrálý dramatický soprán spolu s promyšleným výrazem. Hlas zněl průrazně a velmi čistě, byl plný alikvotních tónů, které mu daly barevnost a technicky prokázala ukázněnost a suverenitu. Její Abigail je i herecky plastická, její lidskost se projevila nejen v sebelítosti nad původem otrokyně, ale především v dojemné závěrečné scéně. Nabuccovu dceru Fenenu zpívala mladá sopranistka Dana Šťastná (alternuje Eva Wolfová Zatloukalová). Její šťavnatý a sladký mezzosoprán se krásně nesl, jen ve středních polohách poněkud zanikal. Herecký výraz byl postaven na přirozeném půvabu, který dojímal i odzbrojoval. Tenorovou roli Ismaela, synovce judského krále, zpíval neomylným a zvonivým hlasem Jakub Rousek (alternuje Petr Martínek), jen herecky mu chyběla pravdivost. Výrazný dojem zanechal a přesvědčivý hlasový výkon podal David Szendiuch v roli židovského kněze Zachariáše (alternuje Jiří Přibyl). Zachariáš se v jeho podání stal silovým protihráčem Nabucca. Jeho charismatický a vizionářský výraz byl přesvědčivý a hlasově překvapil plností, znělostí a dramatickou barvou a výrazem, kterým strhával diváky v sále. Byl to obdivuhodný výkon, kterým se pěvec opět ve svém vývoji posunul k dokonalosti. Velekněz Baalův v podání Romana Vlkoviče (alternuje Ján Vaculík) byl poněkud nevýrazný a to jak pěvecky, kdy hlas zůstával upozaděn, tak i herecky. Abdallo, babylonský voják v podání Martina Štolby (alternuje Vojtěch Pačák), překvapil znělostí a průrazností hlasu. Příjemnou a výraznou postavou, přes menší objem role, se stala Anna, sestra Zachariášova. Helena Beránková (alternuje Markéta Zahnašová) ji obdařila půvabným zjevem, razancí projevu a zvonivým, pevným sopránem. Premiérové obsazení bylo nadobyčejně úspěšné a kvalitní, výkony byly vyrovnané a úroveň odpovídala standartu velkých českých scén. Přejme olomoucké opeře, aby se jí takto dařilo i nadále a aby její publikum bylo stále tak nadšené a spokojené, jako bylo na této nové inscenaci opery Nabucco. Karla Hofmannová
Another nomination for the Moravian-Silesian Cultural Award Amber goes to Opava. In the category of musical and operetta, the jury nominated the young actress Zuzana Benešová, who played the role of courtesan Denisa de Flavigny in the operetta Mamzelle Nitouche. The premiere took place at the Silesian Theater last autumn. The jury for musical and operetta consisted of Halina Františková, Pavel Bár, Milan Bátor, Josef Herman and Michael Prostějovský. She decided to nominate Zuzana Benešová with the following reason: Benešová played the double form of the character in a masterful way and also demonstrated a natural comic talent. ”Veronika Forejtová and Martina Šnytová from the Moravian-Silesian National Theater received further nominations. Which of the artists will win the award will be clear on March 15, when the final secret ballot will take place shortly before the gala evening.
On Sunday, October 13, the Silesian Theater in Opava premiered the popular operetta from the environment of the monastery, barracks and the Mamzelle Nitouche theater. The composer is Florimond Ronger, known by the pseudonym Hervé. It was first played in Bohemia in 1890 and was a great success. It all starts in the monastery near Vlaštovičky, where he works as an organist and singing teacher Célestin. However, he leads a double life, under the pseudonym Floridor he is the author of an operetta, which will soon premiere. One of Denis's convents is to marry Lieutenant Fernando de Champlatreux , but they have never seen each other before. She is to be accompanied on the train to Paris by the organist Célestin. Denisa reveals that the organist is the author of the operetta and wants to attend the premiere. There he meets his fiancé and introduces himself to him as Mamzelle Nitouche. Neither has any idea that they are engaged. Denisa eventually saves the premiere when one of the actresses Corinna surprises and experiences great success. The train to Denise and Célestin leaves for Paris and returns to the monastery. There, the lieutenant comes to apologize for falling in love with another, unaware that Denisa is in fact Mamzelle Nitouche. Director Dominika Beneš managed to incorporate a number of humorous messages into the operetta, which gave it a modern touch and prove that this genre can be modern even in the 21st century. Stage designer David Janošek once again used his creativity and the audience will certainly be engraved in the memory of the birdhouses on the monastery wall. The conductor Josef Štefan took care of the musical side and pleasant melodies. It is necessary to highlight the performance of the orchestra of the Silesian Theater in Opava. For example, the clarinet, cello and a number of brass instruments were given more space in the operetta, and the overall interplay was really excellent. The pearl of the whole production was Barbora Čechová in the role of Denisa, who literally shone on stage and surpassed the others in her singing performance. Katarína Jorda in the role of prima donna Corrina with her French accent and quarreling with her acting colleague Sidonia, played by Zdenka Mervová, bent the defenders of many spectators. A great move was also the casting of Zdeněk Kapl in the role of the mother of the monastery , whose sentence "she is an angel" will certainly not be forgotten by the audience. The same can be said about Michal Stalmach, who, in the role of a drunken officer, Loriot, did not spare humorous messages. Everything was beautifully illustrated by the colorful costumes of Zuzana Přidalová, which really fit into the production. During the performance, the actors also came up with a few ironic remarks about the air conditioning of the theater or the actress Kamila Srubková, who received the audience award from Opava Thalia before the performance. It is a truly creative operetta that makes every viewer laugh and clearly shows that even in this genre, various embarrassing moments and clichés can be avoided.
