Kusevickij, který se narodil roku 1874 do ruské židovské rodiny profesionálních hudebníků, byl vyhledávaným sólistou na kontrabas, posléze dirigentem a také méně známým skladatelem, zkomponoval skladbu ještě jako činný instrumentalista v roce 1902. Pozoruhodné na ní je to, že skladatel téměř nevyužívá basových poloh nástroje. Druhá skladba je Straussovou uměleckou reakcí na konec 2. světové války. Do šťastné minulosti zahleděný koncert, v němž není ani známky po tragice právě prožívaných dní. Třetím do party sólových nástrojů je altsaxofon. Glazunov skladbu, v níž se naplno projevilo jeho mistrovství orchestrace, vytvořil kupodivu 2 roky před smrtí, kdy kvalita ostatních děl už byla neblaze ovlivněna nadměrnou konzumací alkoholu. Následovat bude Violoncellový koncert Arthura Honeggera, švýcarského skladatele žijícího převážně v Paříži, jehož nejhranějším dílem je nejspíš orchestrální skladba Pacific 231, která imituje zvuk parní lokomotivy. Chybět nemůže klavír. Prokofjev svůj první koncert pro klavír složil ve 20 letech. Byl také jeho interpretem při absolventském koncertu na konzervatoři: „…Nevolil jsem klasický koncert, ale svůj vlastní. S klasickým koncertem bych asi nemohl své konkurenty předhonit, vlastní by mohl mé examinátory vzhledem k jeho novodobé technice zmást. Nemohli by prostě přijít na to, že se snažím je doběhnout. Na druhé straně, kdybych při zkoušce propadl, nebyla by to ostuda, poněvadž by nebylo zřejmé, zda je to špatným koncertem, nebo mou špatnou hrou…“ Při zkoušce prospěl a jeho koncert se stal efektní součástí virtuózního koncertního repertoáru mnoha dalších světový pianistů.
