Name: Staatskapelle Berlin
Start: 2024-11-17T00:00:00.000Z
End: 2024-11-17T00:00:00.000Z
Location: Janáčkovo divadlo

Organization

Admin

Janáček Brno International Festival

Orchestra

Staatskapelle Berlin

Conductor

Christian Thielemann

Pianist

Jan Bartoš

Piano

Brno

Czech Republic

Janáčkovo divadlo

Staatskapelle Berlin: Elysium Moussa (+2 More)

Public

Concert

Elysium

Piano Concerto No. 2 in D Minor, op. 40

Pelleas und Melisande, Op.5

Simon Samuel

Approved

Felix Mendelssohn-Bartholdy (1809-1847), one of the most important German romantics, wrote his first piano concerto in 1832, i.e. at the time of a successfully developing career as a composer and an equally successful career as a piano performer. His contemporaries admired him for his ability to dematerialize and spiritualize the technical difficulties of piano playing. He also applied this principle in his Piano Concerto No. 2 in D minor. This piano concerto took a lot of effort from the composer, as it was intended for the Birmingham Music Festival and could thus impress an English audience. He wrote it in 1837, and although Mendelsson-Bartholdy composed very quickly, he worked on this concerto for half a year. It premiered in Birmingham on 21 September 1837, with a second performance following in November at the Leipzig Gewandhaus. Despite the fact that the composer promised a lot from the second piano concerto, it was received rather critically.

In the summer of 1922, arguably the most important German music maker of the 20th century, Arnold Schönberg (1874–1951), came up with the principles of dodecaphony and said to his students: "I have made a discovery that ensures the primacy of German music for the next hundred years." However, this self-confident statement he wasn't far from the truth. Schönberger's work with the twelve-tone system completely changed the compositional approach of the previous three centuries and has influenced musical development to this day. But before the composer made this discovery, he had to go through a complex creative path, the beginning of which is precisely the symphonic poem Pelléas et Mélisande. Vienna at the turn of the 19th and 20th centuries represented a real cultural and artistic ferment. Architects (Josef Hoffmann, Adolf Loos), artists (Gustav Klimt, Egon Schiele, Oskar Kokoschka) and playwrights (Hugo von Hofmannsthal) came up with their new concepts. However, the music lagged somewhat behind modern trends. Arnold Schönberg had two kindred spirits in Vienna in addition to his pupils, Gustav Mahler and Alexander von Zemlinsky. In this atmosphere he began to compose, for the time being, a tonal symphonic poem based on Maurice Maeterlinck's play Pelléas et Mélisande. He completed the work in 1903 and it premiered two years later. Like most of Schönberg's works of this period, the piece was not understood by the audience. Today, however, it is one of the remarkable works heading for new horizons in 20th-century music.

Jiří Zahrádek

English

Felix Mendelssohn Bartholdy (1809–1847), einer der bedeutendsten deutschen Romantiker, schrieb sein erstes Klavierkonzert im Jahr 1832, also zu einer Zeit, als er bereits als erfolgreicher Komponist gefeiert wurde und auch seine nicht weniger erfolgreiche Laufbahn als Pianist begonnen hatte. Seine Zeitgenossen bewunderten seine Fähigkeit, technisch schwierige Klavierpartien leicht und vergeistigt wirken zu lassen. Dieses Prinzip wandte er auch bei seinem Klavierkonzert Nr. 2 in d-Moll an. Auf dieses Klavierkonzert verwendete er große Anstrengung, da es für das Musikfest in Birmingham bestimmt war und er die Hoffnung hegte, damit das britische Publikum ansprechen zu können. Er schrieb das Konzert im Jahr 1837, und obgleich Mendelssohn Bartholdy sonst sehr schnell komponierte, nahm dieses Konzert ein volles halbes Jahr in Anspruch. Die Premiere fand am 21. September 1837 in Birmingham statt, eine weitere Aufführung folgte im November im Leipziger Gewandhaus. Obgleich der Komponist in sein zweites Klavierkonzert große Hoffnungen gesetzt hatte, wurde es eher kritisch aufgenommen.

Im Sommer des Jahres 1922 stieß Arnold Schönberg (1874–1951), der wohl bedeutendste deutschsprachige Komponist des 20. Jahrhunderts, auf die Prinzipien der Zwölftontechnik und verkündete seinen Schülern: „Ich habe eine Entdeckung gemacht, durch welche die Vorherrschaft der deutschen Musik für die nächsten hundert Jahre gesichert ist.“ Dieser selbstbewusste Satz war jedoch nicht weit von der Wahrheit entfernt. Schönbergs Arbeit mit der Dodekaphonie veränderte das Kompositionsverfahren, wie es über die drei vorausgegangenen Jahrhunderte Gültigkeit gehabt hatte, vollständig und beeinflusst die Entwicklung der Musik noch heute. Doch bevor der Komponist seine Entdeckung machte, musste er zunächst einen schwierigen schöpferischen Weg absolvieren, an dessen Beginn gerade die symphonische Dichtung Pelleas und Melisande stand. Wien war an der Wende vom 19. zum 20. Jahrhundert ein Zentrum der kulturellen und künstlerischen Avantgarde. Ihre neuen Konzepte präsentierten hier Architekten (Josef Hoffmann, Adolf Loos), bildende Künstler (Gustav Klimt, Egon Schiele, Oskar Kokoschka) oder Dramatiker (Hugo von Hofmannsthal). An der Musik ging die Moderne dagegen etwas vorbei. Arnold Schönberg hatte in Wien neben seinen Schülern zwei ihm geneigte Kollegen, Gustav Mahler und Alexander von Zemlinsky. In dieser Atmosphäre begann er seine vorerst noch tonale symphonische Dichtung nach Maurice Maeterlincks Schauspiel Pelléas et Mélisande zu komponieren. Das Stück vollendete er im Jahr 1903, die Premiere fand zwei Jahre später statt. Beim Publikum stieß diese Komposition auf ebenso wenig Verständnis wie die meisten Werke Schönbergs aus jener Epoche. Heute dagegen gilt sie als ein bemerkenswertes Werk auf dem Weg zu den neuen musikalischen Horizonten des 20. Jahrhunderts.

Jiří Zahrádka

Deutsch

Felix Mendelssohn-Bartholdy (1809–1847), jeden z nejvýznamnějších německých romantiků, napsal svůj první klavírní koncert v roce 1832, tedy v době úspěšně se rozvíjející skladatelské kariéry a neméně úspěšné dráhy klavírního interpreta. Jeho současníci jej obdivovali pro jeho schopnost odhmotnění a zduchovnění technických úskalí klavírní hry. Tento princip uplatnil i u svého Klavírního koncertu č2, d-moll. Tento klavírní koncert dal skladateli velké úsilí, jelikož byl určen pro Birminghamský hudební festival, a mohl tak zapůsobit na anglické publikum. Psal jej v roce 1837 a i když Mendelsson-Bartholdy komponoval velmi rychle, na tomto koncertě pracoval celý půl rok. Premiéra se konala v Birminghamu 21. září 1837, druhé provedení následovalo v listopadu v lipském Gewandhausu. Přesto, že si skladatel od druhého klavírního koncertu mnohé sliboval, byl přijat spíše kriticky.

V létě roku 1922 přišel patrně nejvýznamnější německý tvůrce hudby 20. století Arnold Schönberg (1874–1951) na principy dodekafonie a pravil ke svým žákům: „Učinil jsem objev, kterým je zajištěno prvenství německé hudby na příštích sto let.“  Tento sebevědomý výrok však nebyl daleko od pravdy. Schönbergrova práce s dvanáctitónovým systémem úplně změnila kompoziční přístup předcházejících tří století a ovlivnila hudební vývoj dodnes. Ale než skladatel tento objev učinil, musel projít složitou tvůrčí cestou, na jejímž počátku stojí právě symfonická báseň Pelléas et Mélisande. Vídeň na přelomu 19. a 20. století představovala skutečný kulturní a umělecký kvas. Se svými novými koncepcemi přicházeli architekti (Josef Hoffmann, Adolf Loos), výtvarníci (Gustav Klimt, Egon Schiele, Oskar Kokoschka) či dramatici (Hugo von Hofmannsthal). Hudba však za moderními tendencemi poněkud zaostávala. Arnold Schönberg měl ve Vídni vedle svých žáků dvě spřízněné duše, Gustava Mahlera a Alexandera von Zemlinského. V tomto ovzduší začal komponovat, prozatím tonální symfonickou báseň podle hry Maurice Maeterlincka Pelléas et Mélisande. Dílo dokončil v roce 1903 a premiéra se konala o dva roky později. Pochopení u publika se skladba jako většina Schönbergových děl tohoto období nedočkala. Dnes však patří k pozoruhodným dílům směřujícím k novým obzorům hudby 20. století.

Jiří Zahrádka

čeština

績效積分 (演職人員 )

合奏