Organization

National Theatre Prague

Dirigent

Robert Jindra

Regissör

Sláva Daubnerová

Scenograf

Lucia Škandíková

Kostym designer

Tereza Kopecká

Ljus designer

Daniel Tesař

Video designer

Dominik Žižka

Sångare

Soprano

Cornelia Beskow

Ariadne

Ziyi Dai

Zerbinetta

Arnheiður Eiríksdóttir

Der Komponist

Tenor

Magnus Vigilius

Bacchus

Yukiko Šrejmová-Kinjo

Echo

Lenka Máciková

Najade

Mezzo-soprano

Michaela Zajmi

Dryade

Daniel Matoušek

Brighella

Jaroslav Březina

Ein Tanzmeister

Raman Hasymau

Ein Offizier

Josef Moravec

Scaramuccio

Baritone

Lukáš Bařák

Harlekin

Roman Hoza

Pavol Kubán

Ein Musiklehrer

Bass

Radek Martinec

Ein Perückenmacher

Martin Matoušek

Ein Lakai

Jan Hnyk

Truffaldin

Spoken

Dagmar Pecková

Der Haushofmeister

Orchestra

Ópera Checa de Praga

Koreograf

Jan Adam

Dramaturg

Ondřej Hučín

tyska

Ariadne auf Naxos -  (Ariadne på Naxos)

Prag

Tjeckien

Stavovské divadlo (The Estates Theatre)

Ariadne auf Naxos Strauss

Public

Ariadne på Naxos

tjeckiska

engelska

Approved

Komedie-tragédie Richarda Strausse o vzájemném despektu mezi "vysokým" a "nízkým" uměním se na scénu Opery Národního divadla a Státní opery vrátila po 45 letech, tentokrát v pojetí slovenské režisérky Slávy Daubnerové a hudebním nastudování Roberta Jindry.

ARIADNA NA NAXU (Ariadne auf Naxos) / rozhovory s dirigentem a sólist

Na počátku 20. století šokoval Richard Strauss obecenstvo dvěma operními jednoaktovkami Salome a Elektra, které v dosud nevídané míře tlumočily krajně vypjaté emoce pomocí divokého, ohlušujícího a do zvukových extrémů sahajícího hudebního výrazu. Po nich se však autor rozhodl pro radikální změnu stylu a vstřícný krok vůči tradičnímu opernímu publiku. Nejprve napsal svého dodnes tak slavného Růžového kavalíra, v němž však stále převládá typicky straussovský ruch v orchestru i na jevišti, a pak konečně mnohem komornější a klidnější Ariadnu na Naxu. Její původní verzi z roku 1912, zamýšlenou jako dohru k Hofmannsthalově činoherní adaptaci Molièrova Měšťáka šlechticem, později v roce 1916 přepracoval do podoby samostatné opery, v níž je dnes nejčastěji uváděna. Ačkoli to její název nijak nenaznačuje, hlavním tématem Ariadny na Naxu je vzájemný despekt, který k sobě chová tzv. „vysoké“ a „nízké“ umění. A kromě toho ovšem také velmi nadčasové buranství těch, kteří se pro zvýšení vlastního nevalného kulturního statusu rozhodnou stát „mecenáši umění“.

Divák Straussovy opery má na výběr – jako při přepínání televizních kanálů chvíli sleduje vážnou operu o opuštěné Ariadně a chvíli zase pokleslou frašku o rozpustilé Zerbinettě. Tak totiž rozhodl movitý pořadatel tohoto bizarního představení – na umění není čas, bude ještě ohňostroj a večeře...

Straussova „komedie-tragédie“ se do Národního divadla vrací po 45 letech, tentokrát v pojetí slovenské režisérky Slávy Daubnerové, která v Opeře Národního divadla úspěšně uvedla již např. Janáčkovy Výlety páně Broučkovy nebo Ščedrinovu Lolitu.

čeština

In the early 20th century, Richard Strauss shocked theatre-goers with two one-act operas, Salome and Elektra, that to an unprecedented degree conveyed heightened emotions by means of wild, ear-splitting musical expression, reaching sonic extremities. Yet the composer subsequently decided to change the style and make a conciliatory step towards opera audiences. First he wrote Der Rosenkavalier, a still widely popular piece, in which, however, the quintessential Straussian bustle both in the orchestra and on the stage still predominates, followed by the far more intimate and far more serene Ariadne auf Naxos. The latter’s original version, dating from 1912, was conceived as a postlude to Hugo von Hofmannsthal’s adaptation of Molière’s play Le Bourgeois gentilhomme, but in 1916 Strauss revised it into the form of an independent opera, in which it is most frequently performed today. Even though not anyhow indicated by the title, the principal theme of Ariadne auf Naxos is the competition and respect between “high” and “low” art. What is more, Strauss also reveals the timeless boorishness of those who, aiming to improve their poor cultural status, resolve to become “patrons of the arts”.

The spectators of Strauss’s piece have a choice – like when switching between television channels, for a while they watch a serious opera about Ariadne, abandoned by her lover, and for a while a low-brow farce about the frolicsome Zerbinetta. Thus was the decision taken by the wealthy host of the bizarre performance, which cannot run a millisecond  longer than scheduled, as art will be followed by fireworks and supper … 

Strauss’s “comedy/tragedy” is returning to the National Theatre in Prague after 45 years, this time as staged by the Slovak director Sláva Daubnerová, who has previously created for us several acclaimed adaptations of operas, including of Leoš Janáček’s The Excursions of Mr. Brouček and Rodion Shchedrin’s Lolita.

English

Föreställningskrediter (Medverkande & produktionsteam )

Medverkande

Besättning

Ensemble