Name: Glagolitic Mass
Start: 2022-11-02T00:00:00.000Z
End: 2022-11-26T00:00:00.000Z
Location: Janáčkovo divadlo

Organization

Janáček Brno International Festival

Conductor

Jakub Hrůša

Stage director

Jiří Heřman

Lighting designer

Costume designer

Zuzana Štefunková-Rusínová

Chorus master

Pavel Koňárek

Dramaturge

Patricie Částková

Singer

Soprano

Kateřina Kněžíková

soprano

Mezzo-soprano

Jarmila Balážová

alto

Roman Hoza

Alexandr Petrovič Gorjančikov

Gianluca Zampieri

Luka (Filka Morozov)

Peter Berger

Skuratov

Pavol Kubán

Šiškov

Jan Šťáva

Placmajor

Aljeja

Petr Levíček

Stareček

Set designer

Tomáš Rusín

Martin Buchta

Lukáš Bařák

Small prisoner

Blacksmith

Čekunov

Zbigniew Malak

Tall prisoner/young prisoner

Eduard Martynyuk

Šapkin/drunk prisoner/cheerful prisoner

Vít Nosek

Čerevin

Kedril

prisoner 2

Tadeáš Hoza

Prisoner/Don Juan/Brahmin

Josef Škarka

Duchovní

Kornél Mikecz

Kuchař

David Nykl

Prisoner b/brutal prisoner

Jana Hrochová

Poběhlice

Edit Antalová

Luisa

Michal Heriban

Orel

Eva Novotná Hoza

Matka Aljeja

Tenor

tenor

Bass

baritono

Orchestra

Orchester des Nationaltheaters Brünn/Brno

Glagolitic Mass

Brno

Czech Republic

Janáčkovo divadlo

Glagolitic Mass Janáček

Public

Approved

The 8th edition of the Janáček Brno festival will open with a special combination of the opera From the House of the Dead and a theatre version of the Glagolitic Mass! The opening will feature – as is traditional – a new production by National Theatre Brno’s Janáček Opera. Two outstanding artists will meet for the first time for its creation – the conductor Jakub Hrůša, for whom it will be his first collaboration with the Brno ensemble, and the director Jiří Heřman, who has returned to Janáček´s work after his successful production of The Cunning Little Vixen at the 2018 festival.

Exhausted and worn down – I am waiting to see if some star from the distant horizon will not fall into my mind, with a bell-like clang. Leoš Janáček turned to Russian literature for inspiration once again in the case of his ninth and last opera work. As in the case of Čapek´s play The Makropulos Case, at first glance Dostoevsky´s Notes from a Dead House seems in no way suitable as a theme for an opera. The writer himself spent time in a Siberian prison in the company of murderers, robbers and people who were simply led astray by an unfortunate turn of events, and drew from his experiences there when creating this literary work. It is a grim sequence of stories about everyday prison life and the fates of individual convicts, with psychological analysis and philosophical thoughts, but almost without dialogue, and with neither a central hero nor any female characters. Despite all the horrors described, Dostoevsky wrote to his brother: Believe me, there were among them deep, strong, beautiful natures, and it often gave me great joy to find gold under a rough exterior. Janáček also saw something deeper and more human in the individual characters of the book. In 1927 he mentions to Max Brod: I found a good human soul also in Baklushin, Petrov and Isai Fomich. Although he adapted the libretto from a Czech translation in the case of Katya Kabanova, this time he worked directly with Dostoyevsky’s Russian original, and his copy is full of notes and underlined parts of the text. The libretto has never been found, except for a brief draft, and it is believed that Janáček wrote it directly into the score. And this wasn´t an easy and joyful task, as can be sensed from his letters to Kamila Stösslová: It seems to me that I am walking down steps, lower and lower, down to the bottom where humanity´s poorest people dwell. And it is a hard walk. ¨

However, Janáček didn´t have time to finish the work. He took the score of Act 3 to Hukvaldy in the summer, but caught pneumonia and died on 12th August 1928 in a sanatorium in Ostrava. His pioneering work remained unfinished. Before the opera was staged at the Brno theatre, Janáček´s pupils, the conductors Břetislav Bakala and Osvald Chlubna, took charge of the completion of the instrumentation and small adaptations of the singing parts. A change was also made to the gloomy conclusion of the opera, when after Gorianchikov’s departure the guards chase the prisoners back and life in the house of the dead continues relentlessly. In later years, producers began returning to the ending originally intended by Janáček. For the first time in the Czech Republic, the festival production will present a new critical edition by Prof. John Tyrrell which reconstructs the work as closely as possible to the form Janáček intended but never had the opportunity to finish. 

Despite the oppressive end, at the beginning of the score of The House of the Dead Janáček wrote: In every creature a spark of God! And this is the idea connecting his last opera with an equally unique work – a mass with a text in Old Slavonic. The origin of the Glagolitic Mass is partly intertwined with Janáček’s work on his last opera, and it is a captivating confession. As Janáček himself said: I wanted to capture here faith in the security of the nation not on a religious basis, but on a moral, strong one, which takes God as a witness. The theatre version of the Glagolitic Mass as a continuation of the opera imbues both works with a new testimony about the power of faith in man. 

Patricie Částková

English

Osobité spojení opery Z mrtvého domu a scénické podoby Glagolské mše otevře 8. ročník festivalu Janáček Brno! Zahájení bude – jako již tradičně – patřit nové produkci brněnské Janáčkovy opery NdB. Při jejím vzniku se poprvé sejdou dva vynikající umělci – dirigent Jakub Hrůša, pro nějž to bude první spolupráce s brněnským souborem, a režisér Jiří Heřman, který se k Janáčkovu dílu vrací po úspěšné inscenaci Příhod lišky Bystroušky na festivalu 2018. 

Udychtěn, uhnán – čekám, zdali ještě hvězdička nějaká z dalekého obzoru mi zvonivě padne do mysli. K ruské literatuře se pro inspiraci Leoš Janáček obrátil i v případě svého devátého a posledního operního díla. Stejně jako v případě Čapkovy hry Věc Makropulos se ani Dostojevského Zápisky z mrtvého domu pro operní námět na první pohled pranic nehodí.  Spisovatelův pobyt v sibiřské věznici ve společnosti vrahů, lupičů i lidí, které na scestí přivedla nešťastná náhoda, osobní zkušenost přetavená do literárního díla, je ponurým sledem vyprávění o každodenním životě i o životních osudech jednotlivých trestanců s psychologickými rozbory, filozofickými úvahami, téměř bez dialogů, bez ústředního hrdiny a ženských postav. Přes všechny líčené hrůzy psal Dostojevský po návratu bratrovi: Věř nebo nevěř, jsou mezi nimi charaktery hluboké, silné, krásné; jaká radost odkrýt pod hrubou kůrou zlato!…  I Janáček viděl v jednotlivých postavách knihy něco hlubšího, lidského. Maxu Brodovi se v roce 1927 zmiňuje: Našel v Mrtvém domě dobrou lidskou duši i v Baklušinu, i v Petrovu i v Isaji Fomiči. Jestliže si v případě Káti Kabanové upravil libreto z českého překladu, v případě Dostojevského knihy pracoval přímo s ruským originálem a jeho výtisk knihy je plný poznámek a podtrhaných částí textu. Libreto se nikdy nenašlo, jen heslovitý náčrtek, a usuzuje se, že Janáček jej psal přímo do partitury. Že práce nebyla snadná a radostná, je možno vytušit z dopisů Kamile Stösslové: Připadá mi, jak bych v ní po stupních níže a níže kráčel až na dno z lidstva nejbídnějších lidí. A to se těžko kráčí.

Dílo však již Janáček dokončit nestihl. Partituru 3. dějství si odvezl v létě s sebou na Hukvaldy. Zápal plic se mu však stal osudným a 12. srpna 1928 zemřel v sanatoriu v Ostravě. Jeho průkopnické dílo zůstalo nedokončeno. Před uvedením opery v brněnském divadle se Janáčkovi žáci dirigenti Břetislav Bakala a Osvald Chlubna ujali dopracování instrumentace a drobné úpravy pěveckých partů. Také byl pozměněn chmurný závěr opery, kdy po odchodu Gorjančikova stráže zahání vězně zpět a život mrtvého domu jde neúprosně dál. Později se inscenátoři začali vracet k Janáčkem původně zamýšlenému vyznění konce. Festivalová inscenace poprvé v ČR představí novou kritickou edici prof. Johna Tyrrella rekonstruující dílo co nejblíže podobě, jakou Janáček zamýšlel a nikdy neměl možnost dokončit.

I přes tíživý konec stojí na počátku partitury Z mrtvého domu Janáčkem vepsáno: V každém tvoru jiskra boží! A to je myšlenka spojující jeho poslední operu s dílem stejně unikátním – mší na staroslověnský text. Vznik Glagolské mše se částečně prolíná s prací na poslední opeře a je strhujícím vyznáním. Jak sám Janáček řekl: Chtěl jsem zde zachytit víru v jistotu národa na podkladě ne náboženském, ale na tom mravním, silném, který si bere Boha za svědka. Scénická podoba Glagolské mše jako pokračování opery Z mrtvého domu pak dává oběma dílům novou výpověď o síle víry v člověka.

Patricie Částková

čeština

Une combinaison spéciale de l’opéra De la maison des morts et de la version scénique de la Messe glagolitique ouvrira le 8e festival Janáček Brno ! L’ouverture sera, comme d’habitude, assurée par une nouvelle production de l’Opéra Janáček de Brno NdB. Elle réunira pour la première fois deux artistes exceptionnels – le chef d’orchestre Jakub Hrůša, pour qui ce sera la première collaboration avec la compagnie de Brno, et le metteur en scène Jiří Heřman, qui revient à l’œuvre de Janáček après sa production réussie des Aventures de la petite renarde rusée au festival 2018.

Essoufflé, chassé – j’attends de voir si une étoile de l’horizon lointain tombera en résonnant dans mon esprit. Leoš Janáček s’est également inspiré de la littérature russe pour son neuvième et dernier opéra. Comme dans le cas de L’Affaire Makropoulos de Čapek, ni les Souvenirs de la maison des morts de Dostoïevski ne semble pas à première vue convenir à un opéra.  Le séjour de l’écrivain dans un bagne sibérien en compagnie d’assassins, de voleurs et de personnes égarées par une malheureuse coïncidence, une expérience personnelle traduite en œuvre littéraire, est une suite lugubre de récits sur la vie quotidienne et le sort de chaque condamné, avec des analyses psychologiques, des réflexions philosophiques, presque aucun dialogue, aucun héros central et aucun personnage féminin. Malgré toutes les horreurs dépeintes, Dostoïevski a écrit, à son retour, à son frère : Croyez-le ou non, il y a parmi eux des caractères profonds, forts, beaux ; quelle joie de découvrir de l’or sous l’écorce rugueuse !… Même Janáček a vu quelque chose de plus profond, d’humain dans les différents personnages du livre. Il écrit à Max Brod en 1927 : Il a trouvé une bonne âme humaine dans la Maison des morts, aussi dans Baklushin, et dans Petrov, et dans Isaiah Fomich. Si, dans le cas de Katja Kabanova, il a adapté le livret à partir de la traduction tchèque, dans le cas du livre de Dostoïevski, il a travaillé directement avec l’original russe, et sa copie du livre est pleine de notes et de parties soulignées du texte. Le livret n’a jamais été retrouvé, seulement une ébauche, et on suppose que Janáček l’a écrit directement dans la partition. On peut déduire des lettres adressées à Kamila Stösslová que le travail n’était ni facile ni joyeux : J’ai l’impression d’y descendre de plus en plus bas, au plus bas de l’humanité la plus misérable. Et il est difficile de marcher.

Cependant, Janáček n’a pas réussi à terminer l’œuvre. Il a emporté la partition de l’acte 3 avec lui à Hukvaldy en été. Mais une pneumonie lui est fatale et il meurt dans un sanatorium d’Ostrava le 12 août 1928. Son travail de pionnier est resté inachevé. Avant la représentation de l’opéra au Théâtre de Brno, les élèves de Janáček, les chefs d’orchestre Břetislav Bakala et Osvald Chlubna, ont entrepris d’affiner l’instrumentation et d’apporter des ajustements mineurs aux parties chantées. La fin lugubre de l’opéra a également été modifiée : d’origine, après le départ de Gorjanchikov, les gardes reconduisent les prisonniers et la vie de la maison des morts se poursuit sans relâche. Plus tard, les metteurs en scène ont commencé à revenir à la fin initialement prévue par Janáček. La production du festival présentera pour la première fois en République tchèque une nouvelle édition critique du professeur John Tyrrell, qui reconstruit l’œuvre au plus près de la forme voulue par Janáček et qu’il n’a jamais eu l’occasion d’achever.

Malgré la fin oppressante, Janáček a écrit au début de la partition de la Maison des morts : Une étincelle de Dieu dans chaque créature ! Et c’est cette idée qui relie son dernier opéra à une œuvre tout aussi unique – une messe sur un texte en vieux slavon. La création de la Messe glagolitique est en partie entrelacée avec le travail sur le dernier opéra et constitue une confession émouvante. Comme Janáček l’a dit lui-même: J’ai voulu saisir ici la foi en la certitude de la nation sur la base non pas de la religion, mais de la morale, forte, qui prend Dieu à témoin. La forme scénique de la Messe glagolitique comme suite de l’opéra De la maison des morts donne alors aux deux œuvres un nouveau témoignage de la puissance de la foi en l’homme.

Patricie Částková

français

Mit der eigenwilligen Kombination der Oper Aus einem Totenhaus und der szenischen Fassung der Glagolitischen Messe eröffnen wir den 8. Jahrgang des Festivals Janáček Brno! Der Auftakt des Festivals wird – wie es bereits zur Tradition geworden ist – im Zeichen einer neuen Produktion der Janáček-Oper des Nationaltheaters Brno stehen. Bei ihrer Entstehung sind sich zwei herausragende Künstler erstmals begegnet – Dirigent Jakub Hrůša, für den dies die erste Zusammenarbeit mit dem Brünner Ensemble darstellt, und Regisseur Jiří Heřman, der sich hiermit nach der erfolgreichen Inszenierung des Schlauen Füchsleins im Rahmen des Festivals 2018 erneut dem Werk Janáčeks zuwendet. 

Voller Sehnsucht und Erschöpfung warte ich, ob nicht noch irgendein Sternlein vom fernen Horizont mir hell klingend in den Sinn fallen möge. Auch für sein neuntes und letztes Opernwerk suchte und fand Leoš Janáček seine Inspiration wiederum in der russischen Literatur. So wie bereits Čapeks Schauspiel Die Sache Makropulos scheinen sich auch Dostojewskis Aufzeichnungen aus einem Totenhaus auf den ersten Blick nicht im Geringsten als Vorlage für eine Oper zu eignen. Der Aufenthalt des Schriftstellers in einem sibirischen Zuchthaus in Gesellschaft von Dieben, Mördern, aber auch von Menschen, die durch einen unglücklichen Zufall vom Wege abgekommen sind, seine zu einem literarischen Werk umgeformten persönlichen Erfahrungen – das ist eine düstere Abfolge von Erzählungen aus dem Alltagsleben wie auch über die Lebensschicksale der einzelnen Sträflinge, gemischt mit psychologischen Analysen, philosophischen Erwägungen, nahezu ohne Dialoge, ohne einen zentralen Helden und ohne weibliche Figuren. Trotz all der geschilderten Schrecken schrieb Dostojewski nach seiner Rückkehr an seinen Bruder: Ob Du es glaubst oder nicht, es sind unter ihnen tiefe, starke, schöne Charaktere; welch Freude, unter der groben Schale auf Gold zu stoßen! …  Auch Janáček erblickte in den einzelnen Figuren etwas Tieferes, Menschliches. Gegenüber Max Brod erwähnte er im Jahr 1927: Ich habe im Totenhaus eine menschliche Seele auch in Bakluschin, in Petrow und in Isai Fomitsch entdeckt. Nachdem Janáček bei Katja Kabanowa die Partitur auf der Grundlage der tschechischen Übersetzung geschrieben hatte, arbeitete er bei Dostojewskis Text direkt mit dem russischen Original, und sein Exemplar des Buches ist voller Anmerkungen und Unterstreichungen. Ein Libretto ist nie gefunden worden, lediglich eine stichwortartige Skizze ist erhalten geblieben, so dass allgemein angenommen wird, dass Janáček den Text direkt in die Partitur schrieb. Dass die Arbeit nicht leicht und frohgemut vonstatten ging, lässt sich aus einem Brief an Kamila Stösslová erahnen: Es kommt mir vor, als würde ich darin Schritt für Schritt immer tiefer sinken bis auf den Grund zu den erbärmlichsten Menschen der Menschheit. Und so fallen die Schritte denn schwer.

Janáček war es nicht mehr vergönnt, sein Werk zu vollenden. Die Partitur des 3. Akts nahm er im Sommer mit nach Hukvaldy. Dort wurde ihm eine Lungenentzündung zum Verhängnis, und er verstarb am 12. August 1928 in einem Sanatorium in Ostrava. Sein bahnbrechendes Werk blieb unvollendet. Vor der Uraufführung der Oper in Brno vervollständigten zwei Schüler Janáčeks, die Dirigenten Břetislav Bakala und Osvald Chlubna, die Instrumentierung und nahmen kleinere Veränderungen an den Gesangsparten vor. Eine Änderung erfuhr auch der pessimistische Schluss der Oper, wo bei Janáček nach der Freilassung Gorjantschikows die Wachen die Sträflinge zurücktreiben und das Leben im Totenhaus so unerbittlich wie zuvor weitergeht. Später kehrten die Inszenatoren wieder zum von Janáček ursprünglich intendierten Ausklang der Oper zurück. Mit der Festivalinszenierung wird erstmals in Tschechien eine neue kritische Edition von Prof. John Tyrrell präsentiert, in welcher das Werk so getreu wie möglich in jene Form zurückversetzt wird, wie sie von Janáček selbst erdacht, jedoch nie vollendet wurde.

Trotz des düsteren Endes vermerkte Janáček am Beginn der Partitur des Totenhauses: In jeder Kreatur ein göttlicher Funke! Und dies ist der Gedanke, der seine letzte Oper mit einem anderen seiner Werke verbindet, welches ebenso einzigartig ist – einer Messe nach einem altslawischen Text. Die Entstehung der Glagolitischen Messe überschneidet sich teilweise mit der Arbeit an der letzten Oper, und sie stellt ein mitreißendes Bekenntnis dar. Um es mit Janáčeks eigenen Worten auszudrücken: Ich wollte hier den Glauben an die Gewissheit der Nation nicht auf der religiösen Grundlage festhalten, sondern auf der sittlichen, starken Grundlage, die Gott zu ihrem Zeugen macht. Durch die szenische Fassung der Glagolitischen Messe als Fortsetzung der Oper Aus einem Totenhaus enthalten nunmehr beide Teile eine neue Aussage von der Stärke des Glaubens an den Menschen.

Deutsch

Krediti ta' prestazzjoni (Il-Kast & l-Ekwipaġġ )

Kast

Ekwipaġġ

Ensemble