Name: Libuse
Start: 2022-10-28T00:00:00.000Z
End: 2023-06-30T00:00:00.000Z
Location: Národní divadlo (National Theatre)

Organization

Conductor

Robert Jindra

Soprano

Dana Burešová

Libuše

Tenor

Svatopluk Sem

Premysl of Stadice

Bass

František Zahradníček

Chrudos From Otava

Jaroslav Březina

Stahlav of Radbuza

Jiří Sulženko

Lutobor of Dobroslavsky chlumec

Baritone

Jiří Brückler

Radovan of Kamen Most

Eva Esterková

1. harvestman

Lucie Hajková

2. harvestman

Mezzo-soprano

Yvona Škvárová

3. harvestman

Vít Šantora

4. harvestman

Stage director

Jan Burian

Set designer

Daniel Dvořák

Costume designer

Kateřina Štefková

Chorus master

Pavel Vaněk

Dramaturge

Ondřej Hučín

Alžběta Poláčková

Krasava

Contralto

Michaela Zajmi

Radmila

National Theatre Prague

Choreographer

Petr Zuska

Others

Prague National Theatre Chorus

Orchestra

Ópera Checa de Praga

Kühn Children's Choir

Charles University Choir

捷克文

Libuse

Prague

Czech Republic

Národní divadlo (National Theatre)

Public

英文

Approved

Libuse Smetana

Národní divadlo uvedlo premiéru inscenace Libuše v režii Jana Buriana a v hudebním nastudování Jaroslava Kyzlinka.

The speculations about whether Libuše is Bedřich Smetana’s most mature work within the context of his opera oeuvre, or even within the context of Czech opera in general, whether and how it can stand its ground as against the airiness of The Bartered Bride, the lyricism and absorptive power of Dvořák’s Rusalka, or the emotion and drama of Leoš Janáček’s operas, do not result in definitive conclusions – it will always depend on the angle from which Libuše and any other renowned Czech opera is viewed.

The visual angle that appertains to Libuše most naturally is determined by the very intention pursued by the composer and the consequent tradition. Bedřich Smetana earmarked Libuše for being performed on the festive occasions relating to the life of Czech society, which after 1860 had begun markedly and palpably emancipating itself in terms of culture, politics and economics. Such an occasion was a seminal event in the history of Czech society – the opening of the National Theatre, first temporarily in 1881, and definitively two years later. An event that at the symbolic level widely transcended the narrow universe of Czech theatre-making and became one of the inherent harbingers of the attainment of independence in 1918. Accordingly, the centenary of the foundation of the Czechoslovak Republic was a momentous anniversary for the National Theatre itself, thus affording it the opportunity to create a new production of Libuše as a natural contribution to the celebrations.

There are several genre attributions by means of which we try to characterise Libuše, with one of them being a “scenic ritual of conciliation and purgation”. At variance with the expectations placed on an opera dramatist, Smetana does not sharpen the conflicts and antimonies in Libuše, deliberately seeking instead the path to their timely pacific settlement. Whether it concerns the main plot-forming dispute between two brothers about the inheritance after their late father, the antagonisms between a man and a woman, rigorous justice and friendly amiability, between those of “plebeian” and “noble” decent, between the motifs of light and darkness, all the conflicts in Smetana’s opera are redeemed in the central character of Princess Libuše, who is not just a mythical sovereign foretelling glory for the Czech nation but, first and foremost, a cathartic fabulous symbol of womanhood and motherhood, clemency and peaceful life.

English

Úvahy nad tím, zda je či není opera Libuše vrcholným dílem Bedřicha Smetany v kontextu jeho ostatních zpěvoher či dokonce v kontextu celé české operní tvorby, zda a jak obstojí před bezprostředností Prodané nevěsty, před lyrikou a jímavostí Dvořákovy Rusalky či před emotivitou a dramatičností oper Leoše Janáčka, nejsou a priori na místě – vždy bude záležet na úhlu pohledu, z nějž se Libuše či kterákoli jiná proslavená česká opera hodnotí.

Úhel pohledu, který Libuši přísluší nejpřirozeněji, je dán již samotným záměrem jejího autora a z něj plynoucí tradicí. Smetana určil Libuši k provádění při slavnostních příležitostech, týkajících se života české společnosti, která se po roce 1860 začala v rovině kulturní, politické i hospodářské výrazně a hmatatelně emancipovat. Takovou příležitostí se stalo pro českou společnost nesmírně významné otevření Národního divadla, v roce 1881 nejprve dočasné a o dva roky později definitivní. Událost, která v symbolické rovině široce přesáhla úzký svět českého divadelnictví a stala se jednou z podstatných předzvěstí pozdějšího dosažení samostatnosti v roce 1918. Sté výročí založení Československé republiky bylo zásadním momentem i pro samotné Národní divadlo a uvedení nové inscenace Libuše se stalo samozřejmým příspěvkem Národního divadla k tomuto jubileu.

Žánrových označení, jimiž se snažíme Libuši charakterizovat, existuje vícero a jedním z nich může být i „scénický rituál smíru a očisty“. Od počátku Smetana v Libuši konflikty a protiklady nevyhrocuje, jak by se od operního dramatika očekávalo, nýbrž záměrně hledá cestu k jejich včasnému smírnému řešení. Ať již jde o hlavní dějotvorný spor dvou bratří o otcovské dědictví či protiklady mezi mužem a ženou, přísnou spravedlností a vstřícnou laskavostí, mezi původem „z lidu“ a původem „urozeným“, mezi motivy světla a tmy, vždy jsou tyto konflikty ve Smetanově opeře smiřovány v ústřední postavě kněžny Libuše, která není jen bájnou panovnicí, věštící Čechům slávu, nýbrž především očistným mýtickým symbolem ženství a mateřství, mírnosti a pokojného života.

Vhodné pro publikum od 10 let.

čeština

績效積分 (演職人員 )

投擲

全體人員

合奏