Name: Rejcha ve Francii
Start: 2024-05-26T00:00:00.000Z
End: 2024-05-26T00:00:00.000Z
Location: St Agnes’ Convent

Organization

Admin

Prague Spring Festival

Instrumentalista

Flutist

Alexis Kossenko

Flute

Violinist

Daniel Sepec

Violin

Violist

Léa Hennino

Viola

Cellist

Christophe Coin

Cello

Double Bassist

Michaël Chanu

Double Bass (ad lib.)

Rejcha ve Francii

Praga

Czechy

St Agnes’ Convent

Rejcha ve Francii: 6 Flute Quartets, Op.98 Reicha, A. (+2 More)

Public

6 Flute Quartets, Op.98

18 Variations and a Fantasy on a Theme by Mozart, Op. 51

Flute Quintet, Op.49

Samrat Sen

Approved

Málokterý hudební skladatel během svého života ovlivnil jednu hudební kulturu tak jako Antonín Rejcha tu francouzskou. Pražský rodák pobýval ve Vídni, v Hamburku a v Bonnu, kde se seznámil s Beethovenem, aby se nakonec usadil v Paříži. Ve francouzské metropoli se Rejcha stal nesmírně respektovaným skladatelem a ceněným pedagogem. Jeho třídou prošli velikáni jako Hector Berlioz, César Franck nebo Charles Gounod a francouzští hudebníci Rejchu dodnes považují za svého.

„Antonín Rejcha postupně vystupuje ze stínu a lidé si začínají uvědomovat jeho význam. Řemeslná suverenita jeho fug se pojí se velkou odvahou a neodolatelným smyslem pro humor,“ říká flétnista a dirigent Alexis Kossenko který přijíždí na Pražské jaro, aby s pěticí špičkových francouzských hudebníků na dobové nástroje provedl Rejchovu komorní hudbu v sousedství skladatelova pozoruhodného žáka Eugèna Walckierse.

Alexis Kossenko hraje jak na moderní příčnou flétnu, tak na všechny její historické varianty, je ovšem také úspěšným dirigentem. Vystupoval např. v sále Berlínské filharmonie, Wigmore Hall a Royal Albert Hall v Londýně či v proslulém salcburském Mozarteu. Jako první flétnista hrál v nejlepších orchestrech historických nástrojů jako jsou Orchestre des Champs Elysées Philippa Herrewegheho či Le Concert Spirituel dirigenta Hervé Niqueta. Je zakladatelem a hlavním dirigentem orchestru Les Ambassadeurs. Hudbě Anotnína Rejchy se věnuje dlouhodobě, dílo Eugèna Walckierse se svými spoluhráči v čele s předními francouzskými hudebníky Danielem Sepecem a Christophem Coinem nahrál na čtyři kompaktní disky.

„Všechna tři díla na programu jsou velmi divadelní,“ přibližuje Kossenko. Kvartet č. 6 op. 98 pro flétnu a smyčcové nástroje vyšel roku 1820 v Paříži a patří k Rejchovým zralým dílům. „Za pozornost stojí jemnost a výraz pomalé věty a horečnatý zápal finále,“ upozorňuje francouzský flétnista.

Variace a Fantazie na Mozartovo téma pocházejí z Rejchova vídeňského období. „Osmnáct variací první části díla vychází z árie Se vuol ballare z Mozartovy Figarovy svatby. Jsou malým mistrovským dílem plným excentrického humoru. Adagio je fantazií v pravém slova smyslu, divadelní iluzí. Finále se vrací k Mozartovu tématu, ale vynechanou závěrečnou frází, čímž vzniká téma pro spletitou fugu. Všichni bloudí v zákrutách kontrapunktu, což je hra, kterou se Rejcha rád bavil. Převrátil přirozenou hierarchii nástrojů – violoncello nechá cvrlikat ve výškách, zatímco flétna hraje basy. Teprve když se všichni tímto trochu hysterickým průběhem vyčerpají, dopřeje nám Rejcha dlouho očekávané závěrečné tóny tématu přinášející vytoužený klid,“ přibližuje Kossenko.

Eugène Walckiers napsal svůj Kvintet v roce 1835 s tím, že se k pěti nástrojům ad libitum může přidat kontrabas a vznikne tak de facto sextet. „Je to žádoucí, protože skladba tím získá orchestrální rozměr,“ vysvětluje Kosseno, proč Kvintet v Praze zahraje šest hudebníků. „Divadelní lyrika díla je zcela výjimečná. Skladatel nás skvěle provede všemi náladami. Od lehkosti k dramatičnosti, od grácie k veselosti.“  V díle je také zřetelně slyšet vliv Beethovena a Rossiniho. „Z prvního jmenovaného skladatel přejímá harmonický rámec, a dokonce i několik hudebních nápadů. Ve finále můžeme jen obtížně neslyšet přímé odkazy na Rossiniho operu Hrabě Ory, která měla premiéru o pár let dříve,“ vysvětluje Kossenko. „Chorál znázorňuje klášter, kam se hraběnka uchýlila, allegro canaille evokuje rozmařilé hraběcí pokusy o jeho přepadení a získání hraběnky. Nechybí ani strašlivá bouře prostoupená panickými modlitbami. Jen málokdy slyšíme tolik divadla v komorním díle!“ uzavírá francouzský flétnista.

čeština

Few composers during their lifetime influenced a single musical culture in the way that Antonín Rejcha (Anton Reicha) inspired the French cultural landscape. Born in Prague, Rejcha lived and worked in Vienna, Hamburg and Bonn, where he made the acquaintance of Beethoven, and he finally settled in Paris. In the French capital, he became a hugely respected composer and sought-after teacher. Various luminaries were taught by him, such as Hector Berlioz, César Franck and Charles Gounod, while French musicians to this day consider him their own. “Little by little, Antonín Rejcha is stepping out of the shadows and people are becoming aware of his significance. The sovereign craftsmanship of his fugues combines with great daring and an irresistible sense of humour,” says flautist and conductor Alexis Kossenko, who is coming to the Prague Spring with five top-flight French musicians performing on period instruments; together they will present Rejcha’s chamber music alongside a piece by the composer’s remarkable pupil Eugène Walckiers.

Alexis Kossenko plays both the modern flute and all its historical variants; he is also a successful conductor. He has appeared in concert in the Berliner Philharmonie, the Wigmore Hall and London’s Royal Albert Hall, and also in the celebrated Mozarteum in Salzburg. He has performed as principal flautist with the finest orchestras specialising in period instruments, such as Philippe Herreweghe’s Orchestre des Champs-Elysées and Hervé Niquet’s Le Concert Spirituel. He is the founder and Music Director of the orchestra Les Ambassadeurs. He has been involved in the music of Antonín Rejcha for many years and has recorded works by Eugène Walckiers on four CDs together with his colleagues, headed by leading French musicians Daniel Sepec and Christophe Coin.

“All three works on the programme are highly theatrical,” Kossenko tells us. Quartet No. 6 Op. 98 for flute and string instruments was published in Paris in 1820 and is one of Rejcha’s mature works. “Particularly noteworthy is the delicacy and expression of the slow movement and the feverish ardour of the finale,” states the French flautist.

Variations and Fantasy on a Mozart Theme dates from Rejcha’s Viennese period. “The eighteen variations in the first part of the work are based on the aria Se vuol ballare from Mozart’s The Marriage of Figaro. Together they represent a little masterpiece filled with eccentric humour. The Adagio is a fantasy in the true sense of the word, a theatrical illusion. The finale returns to Mozart’s theme, but without the closing phrase; instead, the music is re-routed towards an intricate fugue. Everyone loses their way in contrapuntal twists and turns – a little game Rejcha loved to play. He upended the natural hierarchy of the instruments – leaving the cello to chirp in the high registers, while the flute is given the bass notes. Eventually, when all the players are worn out by this somewhat hysterical development, Rejcha grants us the long-awaited final notes of the theme, which bring a welcome sense of tranquillity,” says Kossenko.

Eugène Walckiers wrote his Quintet in 1835, stating that, if desirable, a double bass could be added to the five instruments, giving rise to a sextet. “This is, in fact, advantageous, since the piece thus acquires an orchestral dimension,” says Kossenko, explaining why the Quintet will be performed in Prague by six musicians. “The theatrical lyricism of the work is truly exceptional. The composer is an excellent guide, taking us through all manner of different moods: From lightness to drama, from grace to gaiety.” The piece also clearly demonstrates the influence of Beethoven and Rossini. “Walckiers adopts the former’s harmonic framework and even a few of his musical ideas. In the finale it would be difficult to ignore direct references to Rossini’s opera Le comte Ory, which was premiered a few years earlier,” explains Kossenko. “The chorale represents the religious environment where the Countess has taken refuge, while the allegro canaille evokes the Count’s licentious attempts to stage an assault on the fort and win the Countess. There’s also a terrible storm permeated with panic-stricken prayers. It’s very rare that we hear so much theatre in a chamber music piece!” concludes the French flautist.

English

Udział w spektaklu (Obsada & realizacja )

Oprzyrządowanie