Reviżjonijiet tal-Produzzjoni Passata
9Opera Čert a Káča v SND je iná v mnohých ohľadoch. Odvážna, drzá, farebná, dynamická, pútavá pre detského diváka, no pozor, nie prvoplánová, takže aj dospelý si v nej nájde mnoho odkazov na zamyslenie. Oproti minimalizmu, s ktorým sa v súčasnosti v divadelníctve stretávame, sa nám zrazu v opere Čert a Káča otvára veľký, pestrofarebný svet plný dynamiky.
Toto pojetí Mozartovy komické opery je báječným druhem psychoterapie, měli by ho snad předepisovat lékaři na recepty, hned by bylo neustále vyprodáno. Inscenace se vydařila, navíc přinesla zajímavé pěvecké a jevištní výkony mladé nastupující generace, což je její zvláště cennou devizou.
První živou premiérou po dlouhém lockdownu byla Bohéma Giacoma Pucciniho. Dlouho očekávaná událost se stala v pátek 11. června 2021 a Janáčkovo divadlo opět vítalo živé návštěvníky. Poloprázdné hlediště a vyžadované doklady spolu s rouškami stále ještě připomínaly nepříjemnou dobu epidemie, ale víra, že se konečně život vrací do běžného režimu, byla silnější a pomáhala navodit slavnostní očekávání. Novou inscenaci připravili umělci, kteří již odhodili pel mládí a nahradili ho invencí a imaginací. A tedy nepotřebovali použít berličku modernizování opery za každou cenu, naopak dokázali příběh z 19. století podat svěže, mladistvě a pravdivě, jak velí verismus. Příběh, který zpracoval skladatel Giacomo Puccini na motivy knížky pařížského spisovatele Henriho Murgera, se odehrává v Latinské čtvrti Paříže 19. století. Libreto zpracovali Luigi Illica a Giuseppe Giacosa. Mladí bohémové, žijící mezi chudobou a touhou po kráse a uznání, se potkají s mladými krásnými dívkami, které se snaží uživit, jak se dá, nejlépe s bohatými milenci. Pohled režisérky na operu je realistický a praktický, spojuje nenásilně jevištní akce s potřebou pěvce se plně do hlasu opřít a prosadit se oproti orchestru a poté se zapojit zpět do dění, to vše zcela nenásilně. Při zachování poetiky a charakteru života v 19. století, dokáže scénu rozehrát v ansámblových scénách i ve scénách se sborem a zachovává přitom malebnost a přirozenost. Na scéně Davida Janoška, která je půvabná a impresionistická, v náznacích a úsporných detailech navozuje charakter prostředí, které dokáže rychle a chytře proměňovat. Mansarda v prvním obraze je téměř realistická a přenáší diváka do příběhu, druhý obraz je dokonale iluzivní při představování ulice. Obraz zimní ulice ve druhém jednání je načrtnut impresionisticky a rychlá přestavba do původní mansardy je možná díky bílým přehozům na nábytku, která iluzi vůbec neruší. Naopak ji citlivě a přitom důrazně dokresluje postava Smrti, dámy v klobouku, která v mlze postává na ulici a čeká. Kostýmy Zuzany Přidalové jsou historizující a slušivé, vévodí róby Musetty, ostatní kostýmy jsou úsporné a historicky odpovídající. Výtvarně byl obraz ulice se sborem a dětmi velmi povedený – živý, přehledný a při tom i zábavný. Příběh čtyř mladíků, kteří žijí v podkrovní mansardě starého domu v zimě a bez peněz, je příběhem lásky i zmaru. Role Rudolfa – básníka, je napsána pro tenoristu a zpíval ho Richard Samek. Jeho výrazný tenor je v barvě a v posazení přirozený a nese se dobře prostorem. Malíře Marcella představoval barytonista Roman Hoza, jehož baryton má příjemnou barvu a herecky je tvárný a přirozený. Schaunard je hudebník a skladatel, zpíval ho barytonista Lukáš Bařák, mladý pěvec, jehož hlas má říz, nosnost a roli si zjevně užíval. Filosofa Collina ztvárnil basista Jan Šťáva, který má sice menší úlohu, ale dokázal z ní vytěžit maximum. Árii o plášti, kterou zpívá ke konci inscenace, a která většinou již zaniká, podal s takovou procítěností a nosností, že publikum dojal. Toto mladistvé kvarteto vynikalo vyrovnaností jak hlasovou, tak i především schopností naladit se na stejnou emoční hladinu a vytvořit na jevišti hravou a bezprostřední náladu. Chlapecké kvarteto doplňují dvě dívky. Mimi – švadlenka, bydlící ve stejném domě, která si přijde zapálit svíčku, půvabná a nesmělá, trpí tuberkulózou. Setká se s Rudolfem a je z toho láska na první pohled a Mimi zapadá do party čtyř přátel. Zpívala ji Jana Šrejma Kačírková – sopranistka, která má za sebou náročné inscenace jak v divadle Moravskoslezském, tak i v Janáčkově opeře. Její hlas je průrazný a čistý, plný emocí a lesku. Své Mimi dokázala dát něhu a sladkost a díky svému exteriéru i dívčí půvab. Druhou dívkou je Musetta, opak Mimi, temperamentní dračice, která sice miluje Marcella, který na ni zoufale žárlí, ale víc miluje sladkost života, kterou jí dávají bohatí milenci. Byla jí Doubravka Součková, mladá sopranistka, nedávná absolventka JAMU, pro kterou byla tato role debutem na scéně Janáčkovy opery. A příležitosti využila dokonale. Nastoupila pronikavým sopránem, kterým převálcovala veškerý shon na scéně a její árie byla plná smyslnosti a vyzývavosti. V posledním obraze přinesla ale zcela jinou polohu a tady již hlas změkčila a prokázala, že je schopna i procítěného výrazu. Další role, které se v opeře objevují, jsou již ilustrativní figury, které dokreslují její charakter. Výraznější je zde postava Benoita – domácího, který přijde vymáhat činži a kvarteto „dobráků“ si z něj vystřelí a vyhodí ho z bytu. Jiří Sulženko zde přišel k roli, která ho ukázala v novém světle jako schopného herce, který dokáže přinést na jeviště charakterní postavu a přirozený pěvecký výkon. Alcindoro, bohatý milenec Musetty, je podobnou figurou, náfuka, ze kterého si Musetta vystřelí a nechá ho zaplatit i za mladíky. Jeho představitelem byl Martin Matoušek, který se role zhostil mile a s noblesou. Role Palpignola je vděčnou figurou kramáře a komedianta, kterému nahrávají děti. Pavla Valentu spolupráce s dětmi velmi těšila, stejně jako jeho role. Seržanta ztvárnil Kornél Mikecz a celníka Petr Karas. Sbor Janáčkovy opery připravila Klára Složilová Roztočilová, Dětský sbor Brno byl připraven sbormistrovou Valerií Maťašovou. Oba sbory byly skvěle sezpívány a zněly dobře jak na jevišti, tak i za scénou. Hudebně operu připravil a dirigoval Jakub Klecker. Partitura Giacoma Pucciniho je velmi barevně instrumentovaná, což dirigentovi umožnilo vytvořit hutný, barevný hudební celek. Orchestr zněl velmi kompaktně a plně a podával skvělé výkony, aniž by překrýval zpěváky. V Janáčkově opeře vznikla nová inscenace, která jistě přiláká publikum, nezklame vyznavače klasického provedení, ale ani posluchače, kteří by si přáli, aby opera byla pro obecenstvo přitažlivější a více konvenovala k současnosti. Tato inscenace potěší a bude vyhovovovat širokému spektru diváků. Opera byla rovněž snímána kamerami – podle slov ředitele Martina Glasera: „Pro všechny případy, kdyby…“. Je to jistě velmi záslužné, ale určitě si všichni přejeme, aby to bylo jen pro případy dokumentární, nikoli jako náhrada za živé představení.
Another nomination for the Moravian-Silesian Cultural Award Amber goes to Opava. In the category of musical and operetta, the jury nominated the young actress Zuzana Benešová, who played the role of courtesan Denisa de Flavigny in the operetta Mamzelle Nitouche. The premiere took place at the Silesian Theater last autumn. The jury for musical and operetta consisted of Halina Františková, Pavel Bár, Milan Bátor, Josef Herman and Michael Prostějovský. She decided to nominate Zuzana Benešová with the following reason: Benešová played the double form of the character in a masterful way and also demonstrated a natural comic talent. ”Veronika Forejtová and Martina Šnytová from the Moravian-Silesian National Theater received further nominations. Which of the artists will win the award will be clear on March 15, when the final secret ballot will take place shortly before the gala evening.
On Sunday, October 13, the Silesian Theater in Opava premiered the popular operetta from the environment of the monastery, barracks and the Mamzelle Nitouche theater. The composer is Florimond Ronger, known by the pseudonym Hervé. It was first played in Bohemia in 1890 and was a great success. It all starts in the monastery near Vlaštovičky, where he works as an organist and singing teacher Célestin. However, he leads a double life, under the pseudonym Floridor he is the author of an operetta, which will soon premiere. One of Denis's convents is to marry Lieutenant Fernando de Champlatreux , but they have never seen each other before. She is to be accompanied on the train to Paris by the organist Célestin. Denisa reveals that the organist is the author of the operetta and wants to attend the premiere. There he meets his fiancé and introduces himself to him as Mamzelle Nitouche. Neither has any idea that they are engaged. Denisa eventually saves the premiere when one of the actresses Corinna surprises and experiences great success. The train to Denise and Célestin leaves for Paris and returns to the monastery. There, the lieutenant comes to apologize for falling in love with another, unaware that Denisa is in fact Mamzelle Nitouche. Director Dominika Beneš managed to incorporate a number of humorous messages into the operetta, which gave it a modern touch and prove that this genre can be modern even in the 21st century. Stage designer David Janošek once again used his creativity and the audience will certainly be engraved in the memory of the birdhouses on the monastery wall. The conductor Josef Štefan took care of the musical side and pleasant melodies. It is necessary to highlight the performance of the orchestra of the Silesian Theater in Opava. For example, the clarinet, cello and a number of brass instruments were given more space in the operetta, and the overall interplay was really excellent. The pearl of the whole production was Barbora Čechová in the role of Denisa, who literally shone on stage and surpassed the others in her singing performance. Katarína Jorda in the role of prima donna Corrina with her French accent and quarreling with her acting colleague Sidonia, played by Zdenka Mervová, bent the defenders of many spectators. A great move was also the casting of Zdeněk Kapl in the role of the mother of the monastery , whose sentence "she is an angel" will certainly not be forgotten by the audience. The same can be said about Michal Stalmach, who, in the role of a drunken officer, Loriot, did not spare humorous messages. Everything was beautifully illustrated by the colorful costumes of Zuzana Přidalová, which really fit into the production. During the performance, the actors also came up with a few ironic remarks about the air conditioning of the theater or the actress Kamila Srubková, who received the audience award from Opava Thalia before the performance. It is a truly creative operetta that makes every viewer laugh and clearly shows that even in this genre, various embarrassing moments and clichés can be avoided.
