Roman Hoza / Recenze

The magic flute without folk philosophizing turned into a cheerful fairy tale for young children, but even adults are by no means bored. This is what a performance should look like that arouses interest in opera without violent lectures and stupid, superficial updates. Tamino, Pamina, photo by Jana Hallová Tamino, Pamina, photo by Jana Hallová From the original, almost three-hour work, the story remains for less than an hour, the main hero of which is the birder Papageno. He accompanies us through the whole story, introduces us to other characters, also accompanies Tamin on the way to Pamina, and by the way he finds his Papagena himself. The noble symbols of good and evil, i.e. the high priest Sarastro and the Queen of the Night, disappeared, replaced by the more popular First Lady and Monostatos. Papageno, Pamina, photo jana Hallová Papageno, Pamina, photo jana Hallová A simple scene made of dry branches created the believable illusion of a forest, Papageno's home. Papageno stylized into a vagabond with an empty nest on a cap was not the only subtle parallel with the 2003 production of The Magic Flute at Covent Garden (directed by David McVicar). She was also reminded of his final duet with Papagena – in the nest instead of in bed, but there was also a pillow wound – or Monostat's reaction to the sound of the chime. The costumes in bright colors and distinctive stylizations (Pamina like wild strawberry) are child-friendly, but do not slip into kitsch. Lucie Halgašová has created a solid basis for immediately cheerful directing, perhaps only Ondrej Olos at the piano would be worth dressing better when he is also on the stage and cannot do it himself. Monostatos, photo by Jana Hallová Monostatos, photo by Jana Hallová Tomáš Pilař staged a fairy-tale story with ease corresponding to the music used. The performance talked to the children – figuratively constantly and sometimes literally. An immature audience is counted on here as an element that needs to be involved in the game and not just let it stand by patiently. I have to say that I am really glad that Tomáš Pilař has finally caught on with me with this direction, and I am convinced that he should take some of its directness, clever uncomplicatedness and willingness to go directly to the heart of the matter into his work for adults. He is also, together with Patricia Částková, the author of the translation and dramaturgical adaptation (here the question arises as to why it was based on Eberhard Streul's compilation at all and not on The Magic Flute itself). The jokes were mostly hilarious, and if not downright hilarious, at least they did not offend good taste, the few prosodic hiccups were to a completely forgivable extent – both authors did an excellent job. Pamina, Papageno, photo by Jana Hallová Pamina, Papageno, photo by Jana Hallová The musical accompaniment was provided by the reliable Ondrej Olos at the piano, complemented only by the celesta and, of course, the flute. The children's version was not hurt by the absence of the orchestra and it was also possible to stretch the stage towards the audience. This increased not only the space for the acting event, but also for communication with the audience. It was verified during the exams and the children responded very helpfully and lively. The singers visibly enjoyed their roles, they didn't have to work hard over the piano, they played excellently and seemed to have as much fun as the audience, without forgetting what to do. Papageno plays the magic flute, i.e. The Magic Flute in the children's arrangement by Eberhard Streul, Tomáš Pilař and Patricia Částková was really successful. Whether or not you want to teach your children to go to the opera, go out with them for a hilarious experience. It's hard to see something like that on TV.

Národní divadlo Brno dnes představilo program sezony 2021/2022. „Samotný akt plánování vnímáme především jako signál naděje, že se navzdory těžké situaci nevzdáváme a hledíme do budoucnosti s vírou v návrat k původní podobě kulturního života,“ uvedl na počátku virtuálního představení programu ředitel NdB Martin Glaser. Ujistil také, že ač jsou samotné budovy NdB v tuto chvíli veřejnosti nepřístupné, zůstává tato instituce divadlem živým, v němž se stále připravuje nadcházející program. Nutná úsporná opatření sice měla za následek jistou redukci počtu premiér, na druhou stranu budou v nadcházející sezoně uvedeny mnohé již nazkoušené tituly z letošní sezony, které dosud nemohly být realizovány. Celkový počet nových inscenací tak zůstane prakticky nezměněn. Taktéž dle uměleckého ředitele Opery NdB Jiřího Heřmana činnost v brněnské opeře neustala. Během představování chystaného programu připomněl uplynulé virtuální přenosy, nedávnou televizní premiéru Evžena Oněgina i nadcházející premiéry Nabucca (16. 4.) a La bohème (11. 6.). V příští sezoně pak opera NdB nabídne celkem šest premiér. Téma nově představené sezony zní „Jít za hlasem srdce…“. Jiří Heřman tento dramaturgický záměr přiblížil: „Jak by vypadaly naše životy, kdybychom se všichni bez váhání a ohledů na následky vydali za tím, co naše srdce chce. Za láskou, štěstím, bohatstvím, mocí… protože ne každé srdce je čisté. Umělci mnoha staletí nám ale dali jedinečnou možnost vykročit na cestu za voláním srdce prostřednictvím jejich fantazie a jimi vyprávěných příběhů.“ V sezoně 2021/2022 půjde především o díla Benjamina Brittena, Händela, Mozarta a Verdiho. Na listopad se také chystají přesunuté premiéry Řeckých pašijí Bohuslava Martinů a Janáčkova Osudu. K 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena navíc připravil Balet NdB ve spolupráci se sborem, sólisty a orchestrem Janáčkovy opery NdB společný premiérový baletní projekt s názvem Beethoven, inspirovaný životem i dílem tohoto skladatele. Hudební materiál baletu vychází z jeho symfonií v čele s poslední 9. symfonií se Schillerovou Ódou na ra­dost. Premiéra projektu je naplánována na 13. listopadu 2021 v Janáčkově divadle. Choreografie se ujal umělecký šéf Baletu NdB Mário Radačovský, scénu připravil Jaroslav Milfajt. Orchestr Janáčkovy opery povede Jakub Klecker. Brittenův Peter Grimes měl svou československou premiéru právě v Brně v červnu 1947, teď se vrací po téměř 75 letech, aby se po úspěšné inscenaci Juliette / Lidský hlas stal dalším projektem týmu dirigenta Marko Ivanoviće, režiséra Davida Radoka, sopranistky Jany Šrejma Kačírkové a švédské­ho tenoristy Joachima Bäckströma v titulní roli. Janáčkovo divadlo poprvé uvede Petera Grimese 9. října 2021. Po opeře Hry o Marii a oratoriu Epos o Gilgamešovi se s Řeckými pašijemi na jeviště Janáčkova divadla vrací další z Martinů děl s rozsáhlým sborovým partem. 5. listopadu 2021 bude uvedeno v režii Jiřího Heřmana a pod taktovkou Roberta Kružíka. Do brněnské opery se po úspěšném nastudování Purcellova Dido a Aeneas vrací také dirigent Václav Luks s orchestrem Collegium 1704 v novém nastudování Händelovy Alciny. Partnery této koprodukční inscenace jsou navíc i francouzská divadla v Caen a Versailles. Na brněnském jevišti zazní Alcina vůbec poprvé, a to 5. února 2022 v Janáčkově divadle. Představí se mimo jiné Pavla Vykopalová, Václava Housková Krejčí i zahraniční hosté v čele s Karinou Gauvin. Po pětici uvedení v Brně se Alcina vydá i do Versailles a Caen. Mozartova Kouzelná flétna bude první operní inscenací herce a režiséra Miroslava Krobota. V domovském Dejvickém divadle Mozartovu nej­oblíbenější operu uvedl ve vlastní úpravě s velkým úspěchem již v roce 2003. Jaká bude jeho brněnská inscenace? „Kouzelná flétna je příběh o naději v době dramatického rozdělení. Je to příběh se šťastným koncem. Chceme se inspirovat rozmanitostí Mozartovy hudby a komediálním potenciálem libreta a nastudovat vizuálně, hudebně a herecky přitažlivou inscenaci. Spíš než v rovině pohádky nebo mysteria se chceme pohybovat ve svébyt­ném světě žánru fantazy.“ 13. dubna 2022 se v Janáčkově divadle představí Martina Masaryková, Doubravka Součková či bratři Tadeáš a Roman Hozovi. Poslední premiérou nadcházející sezony je Verdiho Otello, které se na brněnské jeviště vrací po více než třiceti letech, tentokrát v režii Martina Glasera. Janáčkovo divadlo jej uvede 17. června 2022. Speciálním programem jsou pak slavnostní koncerty k životnímu jubileu Richarda Nováka. Jméno tohoto basisty bylo a stále je již několik desetiletí nerozlučně spjato s brněnskou kulturní scénou. Letos na podzim oslaví devadesátiny, a to i společně s brněnským publikem prostřednictvím dvou koncertů, na nichž bude Richard Novák i hlavním účinkujícím. První zářijový koncert bude věnován písňo­vé tvorbě. Zazní zde s klavírním doprovo­dem Ivana Klánského písně Roberta Schumanna a Johannese Brahmse. V prosinci se uskuteční Slavnostní koncert, kde Richard Novák spolu s hosty Pavlou Vykopalovou, Peterem Bergerem a Jiřím Brücklerem uvede slavné italské a české opery, v nichž Richard Novák jedinečným způsobem ztvárnil basové role. Doprovázet je bude orchestr a sbor Janáčkovy opery NdB. Vybrané koncerty a představení festivalu Janáček Brno 2020, které se nemohly v souvislosti s epidemií COVID-19 odehrát, se přesouvají na podzim roku 2021. Koncerty tak zároveň budou pozvánkou na festival Janáček Brno 2022 (2. 11.–19. 11. 2022), jehož předprodej bude zahájen 30. 11. 2021 v rámci recitálu tenoristy Pavola Breslíka. Festivalový ročník 2022 chystá mimořádný program s předními zahraničními a tuzemskými operními domy. Vedle zmíněných Řeckých pašijí bude uveden recitál Tomáše Krále a Matana Porata (13. 11. ve vile Tugendhat), koncert Pražského filharmonického sboru (20. 11. v Besedním domě), Janáčkův Osud (26. 11., s živým přenosem na platformě OperaVision) a recitál Pavola Breslika a Róberta Pechance (30. 11. v divadle Reduta). Balet NdB zahájí sezonu 2020/2021 premiérou večera k poctě českého choreografického velikána Pavla Šmoka. Připomene si tak díla jako Zjasněná noc, Trio g-moll a Stabat Mater. Sezonu pak zakončí novou inscenací Prokofjevova baletu Popelka v choreografii Markéty Pimek Habalové. V rámci festivalu Dance Brno 2021 se ve dnech 18.–23. 10. 2021 v Brně představí baletní ansámbly Národního divadla v Praze, Národního divadla Brno, Balet Moravského divadla Olomouc, Divadla J. K. Tyla v Plzni, Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a Národního divadla Moravskoslezského. S nadcházející sezonou přichází NdB s inovovaným systémem předplatného, které je variabilní a přináší větší svobodu volby představení. Diváci si mohou volit svůj preferovaný žánr, zda chtějí chodit do divadla ve všední dny či o víkendech, a zvolit si pro sebe nejvhodnější začátek představení. Předplatitelské skupiny se také dají vzájemně kombinovat. Zahájení prodeje předplatného je stanoveno na 3. května 2021 a diváci o něm budou informováni prostřednictvím webových stránek NdB či v celodivadelním Katalogu NdB sezona 2021/2022.

První živou premiérou po dlouhém lockdownu byla Bohéma Giacoma Pucciniho. Dlouho očekávaná událost se stala v pátek 11. června 2021 a Janáčkovo divadlo opět vítalo živé návštěvníky. Poloprázdné hlediště a vyžadované doklady spolu s rouškami stále ještě připomínaly nepříjemnou dobu epidemie, ale víra, že se konečně život vrací do běžného režimu, byla silnější a pomáhala navodit slavnostní očekávání. Novou inscenaci připravili umělci, kteří již odhodili pel mládí a nahradili ho invencí a imaginací. A tedy nepotřebovali použít berličku modernizování opery za každou cenu, naopak dokázali příběh z 19. století podat svěže, mladistvě a pravdivě, jak velí verismus. Příběh, který zpracoval skladatel Giacomo Puccini na motivy knížky pařížského spisovatele Henriho Murgera, se odehrává v Latinské čtvrti Paříže 19. století. Libreto zpracovali Luigi Illica a Giuseppe Giacosa. Mladí bohémové, žijící mezi chudobou a touhou po kráse a uznání, se potkají s mladými krásnými dívkami, které se snaží uživit, jak se dá, nejlépe s bohatými milenci. Pohled režisérky na operu je realistický a praktický, spojuje nenásilně jevištní akce s potřebou pěvce se plně do hlasu opřít a prosadit se oproti orchestru a poté se zapojit zpět do dění, to vše zcela nenásilně. Při zachování poetiky a charakteru života v 19. století, dokáže scénu rozehrát v ansámblových scénách i ve scénách se sborem a zachovává přitom malebnost a přirozenost. Na scéně Davida Janoška, která je půvabná a impresionistická, v náznacích a úsporných detailech navozuje charakter prostředí, které dokáže rychle a chytře proměňovat. Mansarda v prvním obraze je téměř realistická a přenáší diváka do příběhu, druhý obraz je dokonale iluzivní při představování ulice. Obraz zimní ulice ve druhém jednání je načrtnut impresionisticky a rychlá přestavba do původní mansardy je možná díky bílým přehozům na nábytku, která iluzi vůbec neruší. Naopak ji citlivě a přitom důrazně dokresluje postava Smrti, dámy v klobouku, která v mlze postává na ulici a čeká. Kostýmy Zuzany Přidalové jsou historizující a slušivé, vévodí róby Musetty, ostatní kostýmy jsou úsporné a historicky odpovídající. Výtvarně byl obraz ulice se sborem a dětmi velmi povedený – živý, přehledný a při tom i zábavný. Příběh čtyř mladíků, kteří žijí v podkrovní mansardě starého domu v zimě a bez peněz, je příběhem lásky i zmaru. Role Rudolfa – básníka, je napsána pro tenoristu a zpíval ho Richard Samek. Jeho výrazný tenor je v barvě a v posazení přirozený a nese se dobře prostorem. Malíře Marcella představoval barytonista Roman Hoza, jehož baryton má příjemnou barvu a herecky je tvárný a přirozený. Schaunard je hudebník a skladatel, zpíval ho barytonista Lukáš Bařák, mladý pěvec, jehož hlas má říz, nosnost a roli si zjevně užíval. Filosofa Collina ztvárnil basista Jan Šťáva, který má sice menší úlohu, ale dokázal z ní vytěžit maximum. Árii o plášti, kterou zpívá ke konci inscenace, a která většinou již zaniká, podal s takovou procítěností a nosností, že publikum dojal. Toto mladistvé kvarteto vynikalo vyrovnaností jak hlasovou, tak i především schopností naladit se na stejnou emoční hladinu a vytvořit na jevišti hravou a bezprostřední náladu. Chlapecké kvarteto doplňují dvě dívky. Mimi – švadlenka, bydlící ve stejném domě, která si přijde zapálit svíčku, půvabná a nesmělá, trpí tuberkulózou. Setká se s Rudolfem a je z toho láska na první pohled a Mimi zapadá do party čtyř přátel. Zpívala ji Jana Šrejma Kačírková – sopranistka, která má za sebou náročné inscenace jak v divadle Moravskoslezském, tak i v Janáčkově opeře. Její hlas je průrazný a čistý, plný emocí a lesku. Své Mimi dokázala dát něhu a sladkost a díky svému exteriéru i dívčí půvab. Druhou dívkou je Musetta, opak Mimi, temperamentní dračice, která sice miluje Marcella, který na ni zoufale žárlí, ale víc miluje sladkost života, kterou jí dávají bohatí milenci. Byla jí Doubravka Součková, mladá sopranistka, nedávná absolventka JAMU, pro kterou byla tato role debutem na scéně Janáčkovy opery. A příležitosti využila dokonale. Nastoupila pronikavým sopránem, kterým převálcovala veškerý shon na scéně a její árie byla plná smyslnosti a vyzývavosti. V posledním obraze přinesla ale zcela jinou polohu a tady již hlas změkčila a prokázala, že je schopna i procítěného výrazu. Další role, které se v opeře objevují, jsou již ilustrativní figury, které dokreslují její charakter. Výraznější je zde postava Benoita – domácího, který přijde vymáhat činži a kvarteto „dobráků“ si z něj vystřelí a vyhodí ho z bytu. Jiří Sulženko zde přišel k roli, která ho ukázala v novém světle jako schopného herce, který dokáže přinést na jeviště charakterní postavu a přirozený pěvecký výkon. Alcindoro, bohatý milenec Musetty, je podobnou figurou, náfuka, ze kterého si Musetta vystřelí a nechá ho zaplatit i za mladíky. Jeho představitelem byl Martin Matoušek, který se role zhostil mile a s noblesou. Role Palpignola je vděčnou figurou kramáře a komedianta, kterému nahrávají děti. Pavla Valentu spolupráce s dětmi velmi těšila, stejně jako jeho role. Seržanta ztvárnil Kornél Mikecz a celníka Petr Karas. Sbor Janáčkovy opery připravila Klára Složilová Roztočilová, Dětský sbor Brno byl připraven sbormistrovou Valerií Maťašovou. Oba sbory byly skvěle sezpívány a zněly dobře jak na jevišti, tak i za scénou. Hudebně operu připravil a dirigoval Jakub Klecker. Partitura Giacoma Pucciniho je velmi barevně instrumentovaná, což dirigentovi umožnilo vytvořit hutný, barevný hudební celek. Orchestr zněl velmi kompaktně a plně a podával skvělé výkony, aniž by překrýval zpěváky. V Janáčkově opeře vznikla nová inscenace, která jistě přiláká publikum, nezklame vyznavače klasického provedení, ale ani posluchače, kteří by si přáli, aby opera byla pro obecenstvo přitažlivější a více konvenovala k současnosti. Tato inscenace potěší a bude vyhovovovat širokému spektru diváků. Opera byla rovněž snímána kamerami – podle slov ředitele Martina Glasera: „Pro všechny případy, kdyby…“. Je to jistě velmi záslužné, ale určitě si všichni přejeme, aby to bylo jen pro případy dokumentární, nikoli jako náhrada za živé představení.