Schubertova proslulá „Nedokončená“ dosud zůstává jednou z velkých záhad hudebních dějin. Pro svůj podmanivý lyrický úvod bývá označována za vůbec první romantickou symfonii a zjevně tu u mistra písně dochází k významnému tříbení stylu, přesto zůstává nedokončená uprostřed práce na třetí větě. Příčinou přerušení nebyla nemoc ani smrt. Zbývalo ještě celých šest let skladatelova kratičkého života a dokončil během nich i další velkou symfonii. Šlo o zaujetí jinou prací? Nebo o bezvýchodnost situace dané netypicky uniformním třídobým metrem, kdy již hotová hudba skvěle souzněla, ale zároveň k sobě věty nepasovaly? Buď jak buď, jediným nedostatkem symfonie jsou její chybějící dvě části.
Dvaadvacet let uplynulo od premiéry virtuózní, čínskou uhrančivostí prodchnuté hobojové Extáze Číňana Qiganga Chena (*1951), který patří k největším talentům své generace. Jako jeden z mála dostal možnost studovat na Západě, neodešel ale tak jako mnozí do USA, nýbrž do Francie, kde se stal posledním žákem Oliviera Messiaena. Sólového partu se zhostí Vilém Veverka, jeden z nejoriginálnějších hobojistů současnosti.
Teprve vloni v červenci poprvé provedená horká novinka finského skladatele Magnuse Lindberga (*1958), rezidenčního skladatele Londýnské filharmonie, jež dílo uvedla na legendárních londýnských Proms, je poctou Beethovenovi a autor sám vidí ideální místo pro své Dvě epizody před provedením některé z Beethovenových symfonií.
Na samém konci Beethovenova epochálního symfonického odkazu stojí dva velké kontrasty: Vedle Deváté jakožto vítězné očistné katarze životem zkoušeného hrdiny tu máme jásavou a bezstarostnou Osmou, jež vzniká deset let před Schubertovou Nedokončenou a je nádhernou poctou celému hudebnímu klasicismu: je haydnovsky stručná, mozartovsky neposedná, beethovenovsky strhující i celkově vtipná, s až cimrmanovsky „odkládaným“ závěrečným tónem.
Vilém Veverka (* 1978) na sebe upozornil již během studia na pražské konzervatoři u významného pedagoga Františka Xavera Thuriho, kdy získal titul laureáta v mezinárodní soutěži Concertino Praga (1996). Po vítězství v Soutěži konzervatoří (1997) byl několik sezón členem Gustav Mahler Jugendorchester, prestižního tělesa, kde se pod vedením Claudia Abbada setkávají nejlepší studenti Evropy. V letech 1998 a 2000 až 2002 se stal sólohobojistou tohoto orchestru a spolupracoval s mnoha dirigenty světových jmen, jako např. Pierre Boulez, Kent Nagano, Franz Welser-Möst.
Ve studiu pokračoval na Hudební akademii múzických umění v Praze (1999–2004) a zejména na Hochschule für Musik Hanns Eisler v Berlíně (2000–2005), kde byl žákem Dominika Wollenwebera, člena Berlínské filharmonie. Své vzdělání dále zdokonaloval u předních světových hobojistů: Jean-Louise Capezzaliho, Albrechta Mayera, Maurice Bourgua, Heinze Holligera a Hansjörga Schellenbergera. Nastoupená cesta vyvrcholila působením Viléma Veverky v nejlepším světovém orchestru, Berlínské filharmonii (stipendista Karajanovy nadace, 2003–2005) a vítězstvím v jedné z nejprestižnějších hobojových soutěží – Tokyo, Sony Music Foundation (2003). V listopadu 2012 se aktivně podílel na oslavách 40. výročí vzniku Karajanovy nadace při Berlínské filharmonii: při zahájení provedl spolu s Dominikem Wollenweberem výběr z Invencí Isanga Yuna pro 2 hoboje a rovněž účinkoval při slavnostním provedení 8. symfonie Antona Brucknera, dirigoval Sir Simon Rattle.
Na základě těchto výsledků se Vilém Veverka začal cíleně věnovat sólové a komorní hře; již v roce 2006 debutoval v samostatném recitálu na prestižním mezinárodním festivalu Pražské jaro. Jako sólista vystupuje s významnými českými orchestry jako jsou např. PKF – Prague Philharmonia, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Filharmonie Brno ad., ze zahraničních orchestrů pak jmenujme např. Tokyo Filharmonic, Bayerisches Kammerorchester, Neubrandenburger Philharmoniker, Capella Istropolitana.
V září 2007 exceloval při provedení hobojových koncertů Johanna Sebastiana Bacha a Georga Philippa Telemanna na turné s Českými komorními sólisty v devíti městech Jižní Ameriky (Peru – Lima, Brazílie – Olinda, Vitoria, Ribeirão Preto, Sao Paulo, Rio de Janeiro, Argentina – Rosario, Cordoba, Tucumán), které vyústilo v následnou spolupráci na koncertech v rámci prestižních německých festivalů MDR a Mitte Europa, také na Haydn Biennale Mechelen v Belgii.
Vilém Veverka se ve svých aktivitách zaměřuje rovněž na současné umění – provádění soudobé hudby. Jako první český interpret provedl a nahrál s dirigentem Jakubem Hrůšou hobojový koncert A few Minutes with an Oboist předního českého skladatele Marka Kopelenta. V českých premiérách uvedl a pro Český rozhlas poprvé nahrál další významná díla světových autorů (Luciano Berio, Isang Yun, Bernd Alois Zimmermann, Richard Rodney Bennett), čímž posunul stávající interpretační a repertoárová kritéria na evropskou úroveň. V listopadu 2012 realizoval v Krakově východoevropskou premiéru hobojového koncertu amerického skladatele Elliotta Cartera. Vilém Veverka je rovněž propagátorem hudby české avantgardy, systematicky mapuje i nahrává tvorbu českých skladatelů druhé poloviny 20. století a zároveň iniciuje vznik nových skladeb pro hoboj (např. Hobojový koncert Martina Hyblera, Vyhnání Marka Kopelenta ad.).
Další z jeho aktivit směřuje do oblasti poučené interpretace staré hudby. V únoru 2008 se podílel na nahrávce triových sonát Jana Dismase Zelenky, v letošním roce připravuje jejich souborné provedení. Spolupracuje především s renomovanou cembalistkou Barbarou Marií Willi. Pod titulem Nástroje s velkou minulostí debutovali v rámci Mezinárodního festivalu Moravský podzim 2007.
Před několika lety inicioval intenzivní spolupráci s harfistkou Kateřinou Englichovou. Společně vystupují na význačných zahraničních festivalech: Carinthischer Sommer, Sarajevska zima, Flâneries Musicales Reims, De klenge Maarnicher Festival, Haydn Biennale Mechelen ad. Partnery u klavíru mu jsou Ivo Kahánek, Martin Kasík či Daniel Wiesner.
Je zakládajícím členem a vedoucím souboru PhilHarmonia Octet Prague – A New Approach Ensemble, který sdružuje přední sólové hráče české hudební scény a spolupracuje se souborem Ostravská banda.
Vedle své úspěšné sólové dráhy se Vilém Veverka věnuje i pedagogické činnosti. O své zkušenosti se podělil na různých mistrovských kurzech; roku 2007 vedl výuku v rámci Mezinárodního festivalu MIMO v brazilské Olindě, v lednu 2008 vyučoval jako jediný český interpret na Royal College of Music v Londýně.
Společně s Kateřinou Englichovou (harfa) a Ivem Kahánkem (klavír) vydal u Supraphonu (květen 2009) CD Risonanza se skladbami Jana Hanuše, Pavla Haase a Petra Ebena. V témže roce realizoval nahrávku u společnosti Arco Diva s nahrávkou Hobojového koncertu Bohuslava Martinů. Začátkem roku 2013 vyšel v Supraphonu jeho kompaktní disk s nahrávkami 12 Fantazií Georga Philippa Telemanna a 6 Metamorfóz Benjamina Brittena.
Projektovou činnost Viléma Veverky podporuje prestižní francouzský výrobce dechových nástrojů Buffet Crampon www.buffetcrampon.fr, na jehož nástroj (Green-Line Oboe) hraje.
