Name: Lear
Start: 2025-06-07T00:00:00.000Z
End: 2025-06-17T00:00:00.000Z
Location: Státní Opera Praha (The State Opera)

Admin

National Theatre Prague

Conductor

Hermann Bäumer

Set designer

Rhea Eckstein

Stage director

Barbora Horáková

Costume designer

Benjamin Burgunder

Lighting designer

Sascha Zauner

Video designer

Adrià Reixach

Dramaturge

Ondřej Hučín

Others

Prague National Theatre Chorus

Orchestra

Ópera Checa de Praga

nemčina

Lear -  (King Lear)

Prague

Czech Republic

Státní Opera Praha (The State Opera)

Public

King Lear

Sharan Allad

čeština

angličtina

Approved

Operas based on William Shakespeare’s plays constitute a remarkable special chapter in the history of music theatre, and the peerless tragedy King Lear is one of those composers have reached for many times. Yet, oddly enough, none of the operatic settings has become a repertoire staple, unlike, for instance, Charles Gounod’s Roméo et Juliette or Guiseppe Verdi’s Otello. It may be down to the fact that none of the composers who have tackled the subject have been of Verdi’s calibre (although Verdi always intended to adapt King Lear). There is, however, a modern-day opera inspired by Shakespeare’s tragedy, a work dating from the final quarter of the 20th century, that met with immense acclaim and has been staged at the world’s most prestigious opera houses – Lear, created by the German composer Aribert Reimann (b. 1936). Among his ten stage works are pieces based on Franz Kafka’s novel The Castle and August Strindberg’s play The Ghost Sonata, yet the best-known and most popular is his fourth opera, after Shakespeare’s King Lear. Written in 1978 to commission for the Bayerische Staatsoper in Munich, the subject was suggested by the illustrious baritone Dietrich Fischer-Dieskau, who would portray the title role. Reimann did not set King Lear in its entirety and verbatim, replacing that which he omitted with a forcible, now and then harsh or, contrariwise, very moving music, clearly pursuing the trail blazed by the German Expressionists. The parable about foolish human pride, the delusion of self-importance, the danger of rejection, as well as acceptance of responsibility and decay of a seemingly stable world, cannot perhaps be more poignantly wrought than in Reimann’s opera.

English

Kupodivu žádné z těchto zpracování se však nestalo trvalou součástí repertoáru, tak jak se to podařilo třeba Gounodovu Romeovi a Julii nebo Verdiho Otellovi. Možná právě proto, že mezi autory oper na learovskou předlohu nebyl právě někdo takový jako Verdi, ač sám – jak dobře známo – o zkomponování opery Král Lear usiloval celý svůj tvůrčí život.

V poslední čtvrtině 20. století však přece jen na tento námět vznikla jedna opera, která získala obrovský věhlas a byla a je opakovaně uváděná na těch nejvýznamnějších operních jevištích světa – je to Lear německého skladatele a berlínského rodáka Ariberta Reimanna (nar. 1936). Mezi desítkou jeho jevištních děl najdeme i opery podle Kafkova Zámku nebo Strindbergovy Sonáty příšer, tou nejznámější a nejproslulejší je však jeho čtvrtá opera podle shakespearovské předlohy. Vznikla v roce 1978 na objednávku Bavorské státní opery v Mnichově a jejím iniciátorem i prvním hlavním představitelem byl slavný barytonista Dietrich Fischer-Dieskau. Reimannův operní Lear nezhudebňuje Shakespeara celého a doslova, ovšem to, co je vynecháno, je nahrazeno sugestivním, místy značně vypjatým a drsným, místy naopak velmi jímavým jazykem hudby jdoucí nepřeslechnutelně ve šlépějích německého expresionismu.

Podobenství o pošetilé lidské pýše, o iluzi vlastní důležitosti, o nebezpečí odmítnutí, ale i přijetí odpovědnosti či o rozkladu jednoho zdánlivě stabilního světa snad nemůže být naléhavější, než je tomu právě v Reimannově opeře.

Uznanie za predstavenie (Obsadenie & Tím )

Posádka

Súbor