Name: Rigoletto
Start: 2022-10-08T00:00:00.000Z
End: 2022-10-08T00:00:00.000Z
Location: Slezské divadlo

Organization

Slezské divadlo

Conductor

Vojtěch Spurný

Alena Jelínková

Stage director

Jana Andělová Pletichová

Set designer

Costume designer

Michaela Savovova

Chorus master

Kremena Pešakova

Assistant Stage Director

Marta Vaňkátová

Singer

Tenor

Juraj Nociar

The Duke of Mantua

Viktor Bezkorovainyi

Nikolaj Višňakov

Baritone

Alexander Vovk

Rigoletto

Pavel Klečka

Soprano

Lucie Kaňková

Gilda

Barbora Čechová

Jana Jaržembovská

Bass

Michael Kubečka

Sparafucile

Jiří Přibyl

Oleg Korotkov

Contralto

Dominika Škrabalová

Maddalena

Hana Dobešová

Dalibor Hrda

The Count of Monterone

Petr Urbanek

Jan Ondráček

Matteo Borsa

Vít Šantora

Zdenek Kapl

Marullo

Tomasz Suchanek

Mezzo-soprano

Katarína Jorda-Kramolišová

Giovanna

Tereza Kavecká

Roman Cimbál

The Count of Ceprano

Anna Sokolová

The Countess of Ceprano

Andrea Plachká

A page

Orchestra

Orchestra of the Silesian Theater in Opava

Others

Choir of the Silesian Theater in Opava

Ballet

Ballet of the Silesian Theater in Opava

Opava

Czech Republic

Rigoletto Verdi

Public

Approved

RIGOLETTO - Giuseppe Verdi, Fracesco Maria Piave, opera, Silesian Theater Opava

Rigoletto - Part 1 - trailer

Rigoletto: Mám vztek, že mám znetvořené tělo i znetvořenou duši! Mám vztek, že jsem šašek!

Giuseppe Verdi složil operu Rigoletto ve svém nejplodnějším a nejslavnějším období mezi lety 1848–1867. V této době vznikla dlouhá řada oper, z nichž většina se stala trvalou součástí světového repertoáru: Luisa Miller, Stiffelio, Rigoletto, La traviata, Il Trovatore, Les Vêpres siciliennes, Simon Boccanegra, Un ballo in maschera  a La forza del destino. Znovu pro Paříž přepracoval operu Macbeth (1865) a zkomponoval novou operu Don Carlos (1867), o pár let později vytvořil operu Aida ke slavnostnímu otevření Suezského průplavu.

Verdi hledal pro svou tvorbu nové náměty a zaměřil se na neobvyklé osudy a příběhy jednotlivců. Na jaře roku 1850 poprosil ředitel benátského Teatra La Fenice Verdiho o novou operu. Skladatel nabídl Benátkám téma z francouzské literatury, konkrétně hru Victora Huga Král se baví. Victor Hugo napsal tuto hru v červnu 1832, tj. v době politického neklidu. Premiéra se konala tři dny po dalším atentátu na krále Ludvíka Filipa a probíhala v bouřlivé atmosféře, takže následné uvádění hry bylo zakázáno. Hugo nechtěl ve hře o Františku I. zachytit přesné historické drama, proto zkreslil jeho skutečný charakter v zájmu mimořádnosti postav a zvláštních situací. Změnil i jméno ústřední postavy dvorního šaška Františka I. z Fevrivala na Tribouleta. Postava jej lákala svou rozporuplností, stejně jako o pár let později Verdiho, který prodloužil život Hugova dramatu až do současnosti. Libreto zadal F. M. Piavemu. V dopisu charakterizoval námět takto: „Král se baví je vynikající syžet a možná největší drama moderní doby. Triboulet je postavou hodnou Shakespeara. Tento příběh se nemůže minout účinkem!“ To ještě netušil, jaké komplikace s tímto námětem bude mít. Situace v Benátkách byla složitá. V roce 1848 sice lid vyhnal Rakušany a obnovil republiku, ale po čase se kvůli špatné koordinaci italských vlastenců a malé hmotné základně habsburská vojska vrátila do města. Cizí cenzura zakázala novou Verdiho operu Kletba, což byl původní název opery Rigoletto. Námitky vzbuzovala nemorálnost, zavražděná Gilda v pytli, Monteronova vzpoura proti králi, který je líčen jako prostopášný svůdce, a také to, že hlavní postavou je hrbatý šašek. Verdi byl zákazem zničen, a proto i ochoten ke změnám, které navrhl benátský policejní ředitel Carlo Martello. Změnil se název opery, Triboletto byl přejmenován na Rigoletta a z Františka I., krále Francie, se stal vévoda z Mantovy. Morální zvyky renesančních dvorů byly podobné, a tak přemístěním námět neutrpěl na věrohodnosti.

Nejvíce Verdiho fascinovala rozporuplná postava šaška Rigoletta, který na jedné straně až příliš podporuje svého nemorálního pána a na straně druhé je milujícím otcem a svou dceru před společností vévody schovává a chrání. Zvraty, napětí, vášeň a obrovské situace vedly skladatele k vytvoření svébytného italského dramatu s hudebně-dramatickým napětím, vzrušenou melodikou, jednotou slova i hudby a s recitativy více sledujícími děj i význam slova. Árie Gildy, Rigoletta a vévody patří k nejznámějším v operní literatuře. Kvartet z posledního dějství je pozoruhodný stejně jako znázornění bouře chromatikou sboru. Hitem je kancona vévody o „měnivém srdci ženy“.

Mezi hlavní témata patří jednak složitá postava Rigoletta, dále naplnění kletby a z dnešního pohledu paradox lidských osudů – Rigoletto se snaží ochránit svou dceru před špatnou společností a dostane ji ten nejhorší, kterému on sám pomáhá. Nezkušená Gilda obětuje svůj život za špatného člověka – vévodu.  Rigoletto přichází o nejcennější bytost a ztrácí smysl života. Paradoxem je i způsob vraždy – mladá dívka končí svůj život v pytli rukou nájemného vraha a jeho sestry, kteří žijí na okraji společnosti. Vykřičníkem celého dramatu je nepotrestání hlavního protagonisty zla – vévody.

Mocní páchají svinstvo a všichni se bojí nejen vévody, ale také šaška Rigoletta, jeho pomocníka. Společnost musí snášet jeho ponižování a zesměšňování. Pohár přeteče a pánové si vychutnají pomstu – unesou Gildu a předhodí ji vévodovi. Hlavní postava jde vědomě či nevědomě špatnou životní cestou a tragický konec, tj. smrt Gildy, nastoluje myšlenku nespravedlnosti a také vítězícího zla. Potrestán není strůjce zla, ale jeho nohsled, jeho šašek, který byl asi ze strachu o svou dceru přehorlivým slouhou a choval se ve společnosti velmi arogantně. Teprve kletba Monterona v něm vzbudí uvědomění a strach. Najme si vraha a chce, aby vévodu zabil, ale Gilda se nechává zabít místo něj. Rigoletto tak zaplatil vraždou své dcery.

čeština

Krediti za predstavo (Zasedba in producentska ekipa )

Igralska zasedba

Posadka

Ansambel